Hledání osoby: »Václav II« v Nejstarší česká rýmovaná kronika tak řečeného Dalimila (Daňhelka)

v slovech Dalimilových ohlas rozhodujícího postavení, které měl český král Václav II. při volbách králů Adolfa Nassavského (1292) a Albrech ta I.

strana: 262

i přečinem proti zemskému řádu; tomu měla čeliti listina, vydaná Václavem II. 24. května 1285 (RBM II, č. 1346), kterou se měšťanům

strana: 296

v náhradu škod, které mu Vítkovici způsobili. 17: Krakovsko získal Václav II. smlouvou s knížetem Přemyslem Velkopolským z konce března 1291, kterou

strana: 297

z 10. dubna 1291 je zachována listina, v níž se Václav II. nazývá „králem českým, vévodou krakovským a sandoměřským a markrabětem moravským“.

strana: 297

břeštský a sieradzský Vladislav Lokýtek. Proti němu hlavně mířila výprava Václava II., podniknutá v srpnu 1292. Lokýtek byl ze Sandoměřska vytlačen a

strana: 297

Lokýtkovy za války proti Jindřichovi, vévodovi hlohovskému, dovedl využíti i Václav II., který své plány na získání polské koruny neopouštěl: poskytl mu

strana: 297

krále Albrechta. Koncem července 1300 slaven byl v Praze sňatek Václava II. s dvanáctiletou Rejčkou Velkopolskou a hned poté Václav II. vytrhl

strana: 297

sňatek Václava II. s dvanáctiletou Rejčkou Velkopolskou a hned poté Václav II. vytrhl do Polska, které v krátké době opanoval; Vladislav Lokýtek

strana: 297

1293—1296, oslavil německý básník Jindřich z Freibergu, žijící na dvoře Václava II.; srov. Arn. Kraus, Jan z Michalovic. Německá báseň třináctého věku,

strana: 298

posvěcen byl na biskupa 12. června 1296. Kapitola 95. 1: Václav II. byl korunován na krále českého spolu s chotí Gutou Habsburskou

strana: 298

bohaté stříbrné žíly, že zastínily dosavadní slávu moravské Jihlavy. 7-8: Václav II. uvědoměle usiloval o připojení Míšně k českému státu. Po nezdaru

strana: 298

Chebska a Pliseňska staly sporné a to přispělo k rozchodu Václava II. s Adolfem Nas savským a k jeho sblížení s Albrechtem

strana: 298

plném rozsahu nepodařil. 11: 298 Tvrzení toto není správné, neboť Václav II. založil jen cisterciácký klášter na Zbra slavi. Ovšem při jeho

strana: 299

II., který vyřizoval stížnosti hned na místě, kam přijel, kdežto Václav II. nerad cestoval a nechtěl přicházeti s poddanými v těsnější styk,

strana: 299

těchto tří ně- meckých biskupů k vlivným rádcům a důvěrníkům Václava II. náleželi tři cisterciáčtí opati, rovněž Němci, Dětřich Waldsaský, Heidenreich Sedlecký

strana: 299

Albrecht Habsburský, nejstarší syn krále Rudolfa. R. 1297 odvrátil se Václav II. od Adolfa Nasavského, který hlavně jeho přičiněním byl 5. května

strana: 299

koncem r. 1303 ve Vídni o smírné vyřešení napětí mezi Václavem II. a králem Albrechtem, vznesl Albrecht požadavek, aby se Václav vzdal

strana: 300

Bély IV. (tím byl ovšem i Václav). Hrozily zápletky, ale Václav II. nabídce uherské vyhověl a vypravil dvanáctiletého syna do Uher, který

strana: 300

Albrechta, aby Karla Roberta při tom podporoval. A tak se Václav II. octl v boji s římským papežem i římským králem. 7-12:

strana: 300

rozhodnutí papežově většina uherských magnátů českého Václava opustila. To přimělo Václava II. v květnu 1304 k výpravě do Uher, aby tam upevnil

strana: 300

pobytu, když marně čekal na válečné střetnutí s Karlem Robertem, Václav II. nastoupil kon- cem července zpáteční cestu do Čech, odváděje s

strana: 300

tažení a propukla na jaře r. 1305; dne 21. června Václav II., nedo sáhnuv ani 34 let, zemřel. 27-28: Naráží se na

strana: 301

ani 34 let, zemřel. 27-28: Naráží se na pověsti, že Václav II. byl otráven — zaznamenává je také mnich bavor. kláštera Fürstenfeldu;

strana: 301

kdy byl smluven sňatek Rudolfův s Alžbětou Rejčkou, vdovou po Václavu II., zvolen byl 16. října 1306 pětadvacetiletý Rudolf Habsburský českým králem.

strana: 302

mezi pražskými měšťany „král ho kynář“. 15-18: Míněny jsou dcery Václava II., 14letá Eliška a 10letá Markéta; jako Přemyslovny jsou Dalimilovi pravými

strana: 302

věrnosti, byl přijat za krále, ožení-li se s Eliškou, dcerou Václava II. Proti tomu se postavila strana korus tanská, která nabývala v

strana: 303

a Poličky), z nichž důchody pobírala Alžběta Rejčka, vdova po Václavu II. a po Rudolfovi Habsburském, která přirozeně byla přízniva habsburskému úsilí

strana: 304

hraběti lucemburskému, a že ho dá za manžela Elišce, dceři Václava II., jakmile se Eliška k němu dostaví; přitom určil lhůtu jejího

strana: 308