Hledání osoby: »F M BARTOŠ« v Středověké legendy prokopské (Chaloupecký)

také FEJFALÍKOVI. Roku 1929 jej z téhož přepisu vydal pak F. M. BARTOŠ. V textu jsou patrny některé interpolace z doby pozdější. Nicméně

strana: 13

Tyto názory DOBROVSKÉHO byly novějším bádáním zcela překonány. Snad toliko F. M. BARTOŠ přidržuje se DOBROVSKÉHO datování Vita maior a klade ji rovněž

strana: 20

DOBROVSKÉHO i jinak nadměrný velebitel jeho díla v tomto ohledu F. M. BARTOŠ! Je však opravdu ku podivu, že se DOBROVSKY ani ve

strana: 21

v mnohem ohledu cenné osvětlení genese legend prokopských podal pak F. M. BARTOŠ ve své studii z roku 1929.59 BARTOŠ objevil v pozůstalosti

strana: 29

rukopisu olomouckého (Č), avšak jenom podle pře- pisu CERRONIHO, otiskl F. M. BARTOŠ při své studii Dobrovského „Kritische Ver- suche“ v Čas. Nár.

strana: 111

Karla IV. Na fol. 239a—239b začátek prokopské Vita minor. Srv. F. M. BARTOŠ, Soupis č. 3284 (beze zmínky o prokopské le- gendě)). (Výňatky

strana: 122

DE VORAGINE Legendy zlaté s přidáním životů českých světců). Srv. F. M. BARTOŠ, Soupis, č. 639. Text Života sv. Prokopa na str. 31I

strana: 162

D. 45, z roku 1379. Text na fol. 38b—42a. Srv. F. M. BARTOŠ, Soupis, č. 640. rukopis Národní a universitní knihovny v Praze,

strana: 162

českých svatých, zde na fol. 397a—401a prokopská Vita maior. Srv. F. M. BARTOŠ, Soupis č. 3571. (Rozsah: přesně týž jako u rukopisu D.)

strana: 242

132—158) dospěl CHALOUPECKY k témuž závěru, jaký před ním vyslovil F. M. BARTOŠ, ČČM 1929, který napsal na 278 str. 42: „Jest aspoň

strana: 278