Hledání osoby: »Bůh Otec« v Mistra Jana Husi sebrané spisy latinské III. (Flajšhans - Svoboda)

dábla jest člověk ďábelský; a Kristus jest člověk po- slouchající Boha Otce, dle 2. kap. listu k Filipinským. Tedy Kristus jest člověk

strana: 24

mistr chtěl upustiti od látky, chtěje připustiti v podobenství, že Bůh Otec jest člověk. ,Bezprostřední Dále klade druhý úsudek třetího článku tento:

strana: 26

4. toto: Bůh (Otec) nezplodil Boha (Syna), kterýž (Syn) jest Bůh Otec; 5. toto: Bůh (Otec) zplodil Boha (Syna), jenž jest Bůh,

strana: 49

(Otec) ze sebe zplodil sebe druhého (Syna svého), t. j. Bůh Otec z podstaty své zplodil druhou osobu; 8. se připouští toto:

strana: 49

sebe Otec zvratně plodil; a podruhé jest nesprávné toto tvrzení: Bůh Otec zplodil 54 jiné, ježto pak byl by zplodil jinou bytnost.

strana: 53

Augustin v Listě k Maximovi, jak jej uvádí mistr, že Bůh Otec zplodil sebe druhého. Tu pak mistr vykládá k thematu řka,

strana: 54

Boha, ale druhou osobu«. Ale táži se: co překáží, připustiti: Bůh Otec zplodil druhého Boha“, t. j. druhou osobu božskou? I jest

strana: 54

Božství jest z Božství, t. j. Bůh Syn jest z Boha Otce; 4. „Bůh Syn jest Syn lásky“, t. j. Boha Otce,

strana: 58

Boha Otce; 4. „Bůh Syn jest Syn lásky“, t. j. Boha Otce, jenž jest láska; 5. �Syn jest podstaty Otcovy“, t. j.

strana: 58

úsudek správný. Hořejší návěst se dokazuje: Bůh Syn jest z Boha Otce, ale ne jinak, leč zplozením; jest tedy úsudek správný. Závěrek

strana: 59

se stránky věcné k poznání věčných pravd. A ježto vůle Boha Otce ani není jako účinkující příčina Syna na venek, tedy ani

strana: 61

jako i Syn: tedy ani nutnost potřeby, 62 ani vůle Boha Otce není formální vnitřní příčina Syna; a násle- dovně ani nutnost

strana: 62

Syna; a násle- dovně ani nutnost nezměnitelnosti spodobou, ani vůle Boha Otce není účelná příčina onoho Syna, tedy ani nutnost prospěchu, nebo

strana: 62

tvrzení jest nesprávné, ježto jeho protikladné jest správné (t. že Bůh Otec zplodil Syna z nutnosti, totiž z nutnosti prostě naprosté). Jistě

strana: 62

tvrzení jich na nutnost donucení nebo potřeby, aby to tvrzení ,Bůh Otec nezplodil Syna z nutnosti rovnalo se onomu ,Otec nezplodil Syna

strana: 62

bych zá- věrek z podobné příčiny, jako kdyby někdo dovozoval: Bůh Otec jest; tedy chtě, nebo nechtě“ — řekl bych, že chtě;

strana: 62

Otec. 3. V této distinkci béře se v pochybnost, zda Bůh Otec může zploditi jiného Syna. Zdálo by se, že ano, ježto

strana: 63

ježto člověk může zplo- 64 diti jiného syna, tedy i Bůh Otec; jinak člověk byl by mocnější Boha, vzhledem k tomu, a

strana: 64

člověka něco kladného, nemůže býti vymyšlen důvod, proč by nemohlo Bohu Otci náležeti takovéto plození. A stejný důvod může býti o Synu

strana: 64

béře se předně za bytnost božskou, nebo 2. osobně za Boha Otce, nebo 3. za vztah umu Boha mocného k možnosti stvoření.

strana: 65

Ducha svatého všem svatým lidem kázáním, modlitbou a obětováním se Bohu Otci za lidi. Proto přijal dary v lidech, a tímto způsobem

strana: 87

se říci „náš syn vztahem činného plození, ale toliko syn Boha Otce a syn človèka, totiž Marie, slavné Panny, a nevidím nesnáze

strana: 98

druhé, jako plození činné, které praví se je- dině o Bohu Otci; jiné však jméno jest bytné jednotlivě každé osoby a rozděleně

strana: 107

zplozený od onoho. Tak Syn boží jest vnitřní slovo mysli Boha Otce, jímž Bůh Otec rozumí všemu poznatelnému; a jest přirozeně zplo-

strana: 117

Tak Syn boží jest vnitřní slovo mysli Boha Otce, jímž Bůh Otec rozumí všemu poznatelnému; a jest přirozeně zplo- zené od Otce

strana: 117

a ve smyslu, jako vyslovené nebo napsané, tak jaksi slovo Boha Otce jest v srdci Otce od věčnosti skryto a konečně vynesením

strana: 117

posíláni, přece ještě byli by našimi po- mocníky. Neboť jako Bůh Otec není posílán a přece jest náš po- mocník, tak bylo

strana: 202

obrazem bytnost boží. 3., že Syn vlastně nazývá se obrazem Boha Otce a že někteří říkali, že obrazem rozumí se Syn; člověk

strana: 217

otázka falešná. Dále: k vykoupení pokolení lidského mohl se vtěliti Bůh Otec, ježto jest přesně tak veliké moci, jako Syn: jest tedy

strana: 315

jest tedy úsudek správný. Z toho úsudku následuje předně, že Bůh Otec chtěl, aby se Syn vtělil k vykoupení pokolení lidského. —

strana: 318

pravý Pán přirozený, druhé také ne, protože jest Pán rovný Bohu Otci. A proto praví Augustin v knize „Retraktací“: „Nevidím, zdali správně“

strana: 341

že obojí podstata, t. božská i lidská, jest jediný syn Boha Otce. A tak o mnohých podobných, kteréž všecky s jim podobnými

strana: 342

že člověk byl spojen v jednotě osoby s Bohem. Neboť Bůh Otec nemůže si nikterak vymysliti někoho milejšího, než Boha člověka, jedno-

strana: 356

z pozemšťanů nebešťané? Takto mluví svatý papež Lev: „Tu skládáme Bohu Otci první slib“ atd. V pravdě každému z nás nedostává se

strana: 413

řekl, že Syn boží nebo Duch svatý jest počat od Boha Otce, ježto tu by opět následovalo nenáležité. — Praví-li se však

strana: 424

se praví, že ano, protože tělo Kristovo jest na pravici Boha Otce na nebi, a jest na zemi v každé velebné svátosti

strana: 457

na kříži, které vstoupilo na nebesa a sedí na pravici Boha Otce, jest v nebi i ve svátosti, přece jinak jest v

strana: 458

rozra- ziti. A tak touto trojitostí uražena jest Trojice: Odpadlictvím Bůh Otec, který podle čistého a neposkvrněného náboženství mocně poutá k sobě

strana: 473

rouhači proti Bohu. Neboť takto soudíce nevědomě se rouhají moudrosti Boha Otce jelikož všeliký soud dán jest Synu (Jan. kap. 5.). A

strana: 496

a kochá všecky mohutnosti duše. Tyto pak tři dary dává Bůh Otec, t. j. celá Trojice ženichu Kristu a nevěstě své církvi;

strana: 591

mimo břemena manželství, ale přece k užívání nevěsty — tak Bůh Otec dává nevěstě církvi věno v držení, ale ženichu Kristu v

strana: 591