Hledání osoby: »Pán Bůh« v Mistra Jana Husi sebrané spisy české IV,1 (Flajšhans - Svoboda)

bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dát jemu Pán Bůh stolici Davida, otce jeho. 33. A kralovati bude v domě

strana: 4

mezi námi. A Syn Nejvyššího slouti bude. A dáť jemu Pán Bůh stolici Davida, otce jeho, to řekl k Matce jeho anděl

strana: 7

abys měl úmysl čistý a upřímný k jednomu muži — Pánu Bohu, že bys raději chtěl smrt voliti, než bys dobrovolně s

strana: 9

hotova jsem přivoliti k dobrému přinucení božímu. A toť chce Pán Bůh od každého, řka skrze proroka: „Synu, dej mi srdce své,“

strana: 9

o početí svaté Alžběty, radujíc se té milosti, kterouž učinil Pán Bůh té staré babici, odjav od ní to zlořečenství, jímž byla

strana: 10

mluví svatý Beda v osobě její, řka: „Tak velikým obdarováním Pán Bůh mne povýšil, že žádným mluvením jazyka díků jemu vzdáti nemohu,

strana: 14

ke všem lidem všech věků, neb sházel, shazuje i shodí Pán Bůh mocný konečně všecky mocné, ukrutné a pyšné, kdož následují ďábla,

strana: 14

jiného, než potvrzení věčné ke království nebeskému, s něhožto shodil Pán Bůh pyšného dábla i s jeho tovaryšstvem, jenž chtěl neřádně mocný

strana: 14

můž ukázáno býti, že znajíc na sobě veliké věci, od Pána Boha dané, a slyšíc od svaté Alžběty o sobě chválu, ne

strana: 15

s vůlí jeho, poslouchajíc řeči jeho, což jest zvláštnější krmě Pánu Bohu, než tělesná. Jakož zjevně ukázal v evangeliu svatého Jana na

strana: 17

Neb „Marta' vykládá se ,vzbuzující, neb ona ctnostmi svými vzbudila Pána Boha, aby přijma člověčenství byl milostiv pokolení lidskému, jako mrtvému Lazarovi,

strana: 18

nás hříšných, jestliže my přijímajíce její skutky, budeme jich následovati, Pána Boha chváliti a účast i zásluhy jejího Syna žádati. Znamenati také

strana: 18

pracovníky. Ale že pracovníci mají té pomoci a modlitby od Pána Boha napřed žádati skrze duchovní rozum, protož Marta volá k Ježíšovi,

strana: 19

ten nápoj posvátný obci křesťanské odjíti, ale vyznává, že tak Pán Bůh ustanovil, a že tak apoštolé i jiní svatí od počátku

strana: 19

hlubokost propasti, i srdce lidská, prohlédajíce v skryté strany. Nebo Pánu Bohu všecky věci, prvé nežli stvořeny byly, známé jsou; tak i

strana: 21

Bůh, a rozhněvali mne marnostmi svými. Patří na druhé činy Pán Bůh, aby se nad člověkem smiloval, jako na kající. O tom

strana: 24

kteří se vpletli v běhy světské, tiť nebudou povoláni k Pánu Bohu. A protož dí Apoštol v 2. listě k Timotheovi, v

strana: 25

by měli si vzíti hříšní příklad svého brzkého obrácení k Pánu Bohu. Jakož dí „Ekklesiastikus' v 5. kap.: „Nemeškej obrátiti se ku

strana: 26

si přivstanou“ atd. A proto na tu naši neposlušnost touží Pán Bůh v knihách Jobových v 19. kap.: „Na služebníka svého volal

strana: 26

skrze lačnost, žízeň, zimu, horko, strach, hanbu a práci od Pána Boha táhne. O tom dí Job v 7. kap.: „Rytěřování (aneb

strana: 30

na ně připadá v náhle.“ Tu dí sv. Rehoř: „Chtěl Pán Bůh, aby hodina poslední byla nám neznámá, aby vždycky byla domněná,

strana: 31

vězte, že kdyby věděl hospodář. anebo každý člověk, jehož ustanovil Pán Bůh nad jeho tělem a nad jeho smysly i nad jeho

strana: 31

anebo lákání, bděl by zajisté, t. prosil by pomoci od Pána Boha, a podle moci své snažil by se. Neb psáno jest

strana: 32

nenaděje a v hodinu, kterouž neví“. Neb, jakož dříve praveno. Pán Bůh skryl to před očima lidskýma a rozumem, aby nižádný nevěděl

strana: 35

ani hodiny, ani způsobu své smrti, leč komu zvláště ráčí Pán Bůh zjeviti, aby člověk tím se více bál, a méně hřešil,

strana: 35

věděti, že mnoha způsoby pochybují lidé u víře. Nejprvé majíce Pána Boha za nemilostivého otce, protože do- pustil na ně chudobu, bolesti,

strana: 37

doufajíce příliš v milosrdenství jeho, a tak hřeší řkouce: „Však Pán Bůh jest milostivý a mámť dosti času ku pokání, a tak

strana: 37

raději k ďáblům skrze čáry a k lidem, nežli ku Pánu Bohu. A tak mnohým kouzlům a čárům věří. A toť Pán

strana: 38

Bohu. A tak mnohým kouzlům a čárům věří. A toť Pán Bůh pilně zapověděl v 5. knihách Mojžíšových v 18. kap., kdež

strana: 38

to učinil. A tak i o jiných smyslech. Anebo dal Pán Bůh člověku moc, aby mohl dělati dobré. O tom psáno jest

strana: 54

milost boží okrašluje, těší a vzácným činí člověka vzhledem ku Pánu Bohu. O tom dí svatý Pavel k Titovi v 2. kap.:

strana: 54

v den soudný. Dále dí: „A přistoupiv,“ dobrými skutky ku Pánu Bohu se při- blíživ. O tom dí sv. Jakub: „Přibližte se

strana: 58

jich k svému i svých bližních prospěchu užívali, přistupují ku Pánu Bohu a od něho přijmou radost věčnou, ale také ti, kterým

strana: 59

pokladnice bohatí.“ Na tom se znamená, že ti, jimžto půjčil Pán Bůh jmění tělesného, mají býti první, aby spomáhali k službě boží

strana: 64

větší žádostí a s větší nábožností dala, nežli jiní. Neb Pán Bůh více sobě váží dobrého úmyslu, nežli velikého daru. Po druhé:

strana: 64

než jiní dala. A tak dí sv. Beda: „Vzácnost jest Pánu Bohu, cožkoli s dobrým úmyslem obětovati budeš, nebo váží srdce, ne

strana: 65

dal, ale rád. Neb kdož tak milosrdný jest, dojdet od Pána Boha milosrdenství. Jakož sám dí v 5. kap. svatého Matouše: „Blahoslavení

strana: 66

ozdobila. A tak ty dva šarty, t. tělo a duši, Pánu Bohu obětovala, pro něžto došla chvály jeho v nebeském království, jehož

strana: 68

znamená se víra a láska skrze oheň. O tom dí Pán Bůh v 3. knihách Mojžíšových v 6. kap.: „Oheň usta- vičně

strana: 70

hlubokost propasti i srdce lidská prohlédajíce se skryté strany. Nebo Pánu Bohu všechny věci prvé nežli stvořeny byly, známy jsou; tak i

strana: 73

nebyla. Neb dí svatý Augustin v jednom dnešním kázání: „Vida Pán Bůh, že hřích proti přirozenosti v člověčí přirozenosti shledán jest, po

strana: 76

aby tělo poddáno bylo duchu a duch rozumu. Jakož dí Pán Bůh v I. kni- hách Mojžíšových: „Pod tebou bude žádost tvá,“

strana: 79

řetězové s rukou“ atd. 5., aby naše dobré skutky obětovali Pánu Bohu. Jakož psáno jest v knize Tobiášově ve 12. kap.: Řekl

strana: 87

uteče bolest i lkání. Já, já sám potěším vás,“ dí Pán Bůh všemohoucí. 6. a naposled osvěcuje nás milost boží ze spoda,

strana: 88

máme, že nevíme, zda by naši dobří skutkové líbili se Pánu Bohu. Neb dí Izaiáš: „Všichni naši dobří skutkové jsou jako roucho

strana: 88

ne nám, ale jménu svému dej slávu.“ Trojí věc zajisté Pán Bůh sobě zůstavil: I. pomstu, jakož sám dí v 5. knihách

strana: 92

toho dvojí příčina býti může: I. jest veliké dobrodiní, kteréž Pán Bůh ukázal lidskému ná- rodu, neb skrze Pána Krista člověk má

strana: 92

Boha od andělů, aby nás naučili za přijaté dobrodiní díky Pánu Bohu vzdávati. Protož dále dí evangelium: A na zemi pokoj lidem

strana: 92

Pokoj s lidmi dobrými, ale nic se zlými, s nimiž Pán Bůh pokoje nečiní, neb ne s všelikými lidmi Bůh pokoj činí,

strana: 92

plná jest darů, když bude plná dobrá vůle. Dejž to Pán Bůh, abychom takové narození Pána Krista hodně a nábožně slavili, aby

strana: 92

vrátili se pastýři, t. k stádu svému, slavíce a chválíce Pána Boha“ z dobrodiní všemu světu daného obecně, a jim ukázaného zvláště.

strana: 95

jsou pravého srdce — milo- srdný a lítostivý a spravedlivý Pán Bůh. Avšak aby jednoho anděla nezdálo se malé svědectví a potvrzení,

strana: 96

k jiným vnésti mysl, musí to býti slovem. Tak i Pán Bůh, kterýž měl úmysl k našemu spasení, pronesl to svým vě-

strana: 99

srdci mluviti a duše učiti. A k témuž také dí Pán Bůh v ,knize Písní duši milovnici: „Povedu ji na poušť a

strana: 100

poušť a tam budu mluviti sám k jejímu srdci,“ že Pán Bůh, choť věrný, chce s duší milovnicí svou sám rozmlouvati, chce

strana: 100

v Pánu Bohu, protože nejprvé a nejvíce osvícení přijímali od Pána Boha a od Syna božího, slunce vší spravedlnosti; a byli jako

strana: 102

prostředek mezi Bohem a mezi lidmi, protože berouce osvícení od Pána Boha, jiné osvěcovali, totiž ty, kteříž jsou na údolí myslí mrzkých,

strana: 102

nakloněných k tomuto světu. Neb nejsme schopni světla božího, nebo Pán Bůh jest duch a jeho světlo jest duchovní a my jsme

strana: 102

světlo sluneční, tak i my, protože nejsme způsobni ku poznání Pána Boha pro svou slepotu vnitřní na duši, protož musíme míti nějakou

strana: 102

protož musíme míti nějakou věc tělesnou, skrze niž bychom poznali Pána Boha svého. A to jsou svatí, skrze něž nám přichází poznání.

strana: 102

jeho moc stojí? Než jestiť hubeným bídníkem a zavrženým od Pána Boha. Ale který člověk, buďto babička nebo nejsprostnější člověk, kterýž jest

strana: 104

miluje. A o tom dí choť v ,Písni písní ku Pánu Bohu, choti svému: „Můj milý mně a já jemu,“ t. ,můj

strana: 105

ně se zase navrátí, tak i synové boží pocházejí od Pána Boha, od toho hlubokého moře a plného vod všech božských milostí,

strana: 105

„A bude přebývati v nás,“ vnitřně v našem duchu, neb Pán Bůh jest Duch nestvořený. Protož Pán Bůh vlévá se v duši

strana: 106

v našem duchu, neb Pán Bůh jest Duch nestvořený. Protož Pán Bůh vlévá se v duši a přebývá v ní vnitřněji nežli

strana: 106

a více ji živí nežli ona tělo. A když tak Pán Bůh všudy přebývá, tehdy jí z toho pochází divné osvícení božské,

strana: 106

všechnu snažnost k svému spasení libě přiložiti. A to chtě Pán Bůh od každého míti, řekl v třetím přikázání zna- menitě takto:

strana: 109

jiná přikázání, nepřiložil tak znamenitě toho slova: ,Pomni. Neb věděl Pán Bůh, že lidé málo budou to přikázání plniti, jakož vidíme, že

strana: 109

že nastavěvše svátků a Hodů, nejvíce v ně hřeší, protož Pán Bůh dí skrze Izaiáše: „Hodů vašich nenáviděla duše má.“ A skrze

strana: 109

„Vsypu na vaši tvář užitek vašich Hodů“ neb svátků. Tehdy Pán Bůh na tvář naši užitek svátků vsype, když nás přede všemi

strana: 109

aby dal nuzným, jako teď dí: „Dávám chudým, a pro Pána Boha, ne pro svou chválu. Neb teď dí: Pane, míně to

strana: 112

požehnal ho, aby v něm dála se čest a chvála Pánu Bohu, slovo boží aby v něm kázáno bylo, lidé aby je

strana: 115

že ctnostně nedoufají, alebrž neprávě do- ufají, neb jsouce svému Pánu Bohu nevěrní, čekají od něho bez zá- sluhy věčné odplaty, a

strana: 119

jsi syn boží vyvolený, aj, hned přikryješ lá- skou, miluje Pána Boha ze všeho srdce svého a ze vší duše své a

strana: 121

varuj se a vystříhej se hříchů smrtelných a pokoř se Pánu Bohu; a tak jsa v mi- losti boží důstojně přijal jsi

strana: 140

dobrý, protože nemůže utéci smrti bez hříchu, za to prosil Pána Boha, aby ho ráčil zprostiti ohavné smrti. Po druhé proto, aby

strana: 160

proto, aby člověk ve všech svých potřebách utíkal se ku Pánu Bohu a k němu se modlil. Po třetí, aby tím dal

strana: 160

v kterou svou moc neb skutek doufají; ale nechať toliko Pána Boha a svého bližního právě milují, a dosti mají k spasení.

strana: 213

mě, od nej- menšího až do největšího z nich, dí Pán Bůh všemohoucí.“ 15* 220 Půjdu sobě k hoře myrry a ku

strana: 219