Historické prameny
na dosah
Úvod
Edice
Kategorie
Autor
Název
Rok vydání
Rejstřík místní
Rejstřík osobní
Regesty
Datum vydání
Místo vydání
Autor regestu
Rejstřík místní
Rejstřík osobní
Všechny
Hledat
Mapy
O projektu
Autoři
Nápověda
čtenář
Hledání osoby:
»S Rehoř«
v
Mistra Jana Husi Sebrané spisy české 2 (Erben)
světa, ať pošle žence věrné na žeň svú. To slovo
S. Rehoř
váží „žeň mnohá a pracovníci nemnozí,“ řka: Toho bez těžké
strana: 1
aby přěd spra- vedlivým súdcí nás našě mlčenie neodsúdilo. To
S. Rehoř.
Jehož řeč, ale prvé svého spasitele, já vážě, abych ovšem
strana: 2
že „moci nebeské hnú sě,“ to věz angelé, jakož die
S. Rehoř,
hnú sě k súdu s synem člověka proti hřiešníkóm. Neb
strana: 12
„a vzdvihněte hlavy své,“ to jest rozumy své; jakož die
S. Rehoř:
Hlavy vzdvihnúti jest mysli k radosti otcě nebeského povzdvihnúti. Neb
strana: 12
příchod hrozný, abychom byli k nebeské radosti přisúzeni; nebť die
S. Rehoř
v dnešním kázaní: Ten den, bratřie najmilejší! vší neb plnú
strana: 14
mně urodil, ale tajemstvie jeho urozenie plně neznám? Tak die
S. Rehoř.
A tak skrze ře- men, jímž obuv sě k nozě
strana: 22
nebudú moci nalezena býti pohoršenie, která by byla vybierána. To
S. Rehoř.
Čtvrté, královstvie nebeské slove miesto svatých v ne- besiech; jako
strana: 56
najprvé ráno, aby uvedl dělníky do vinicě, jenž, jako die
S. Rehoř,
jest cierkev svatá, kterážto od prvnieho Abele spravedlivého, až do
strana: 63
již nemnoho dělati budete, aspoň na večer přídte. To vše
S. Rehoř.
Tu věz, že vinicě té Kristovy strážní a dělníci najpilnější
strana: 65
a to bez meškánie béřeme neb při- jímáme. To vše
S. Rehoř.
Miení krátcě, že světí přěd naro- zením Kristovým, jenž sú
strana: 68
jdú, jako bez reptánie. A tak domněnie a reptánie pokládá
S. Rehoř
za divěnie, tak že staří světí Neděle, jenž slove devietník.
strana: 68
potom jest nám vyložil, jakož ukazuje svaté čtenie. Protož die
S. Rehoř,
že již toto čtenie výkladu nepotřěbuje, jedné napomenutie; neb poňavadž
strana: 72
jest: Ktož má uši k slyšení, ten slyš. Tu die
S. Rehoř:
Pomněte, co sě die: Kto má uši k slyšení, ten
strana: 76
mnohá utlačila sú slovo božie, jakož die Kristus. Tu die
S. Rehoř:
Bratřie najmilejší! bychom my vám Neděle na masopust. 77 trním
strana: 76
vystřiehl, aby v jeho z mrtvých vstání nepochybovali, jakož die
S. Rehoř:
Vyku- pitel náš, věda, že pro jeho umučenie učedlníci sě
strana: 78
jest ten pán, ihned die: „Pane, ať vidím!“ Tu die
S. Rehoř:
Aj slepý od pána ne zlata, ale světla žádá, nechce
strana: 84
pro hřiešné veden jest na púšť od ducha; jakož die
S. Rehoř:
od ducha bez pochybenie svatého. A móž býti položena příčina,
strana: 87
púšť od ducha, aby byl pokúšěn od dábla.“ Protož die
S. Rehoř:
Spravedlivé jistě bylo, aby tak naše pokušenie svými pokušeními přěmohl,
strana: 87
pokušenie ze- vnitř jest bylo, ale ne vnitř. To vše
S. Rehoř. —
Aby roz- uměl jeho řeči, věz, že pokušenie některé jest
strana: 87
lidské, jenž plně v hřiechu sě skonává, to jakož řekl
S. Rehoř,
děje sě vnuknutím, tak že zlé myšlenie tane na mysl.
strana: 88
netolik jest na penieze, ale na pový- šenie, jakož die
S. Rehoř:
že by k lakomství chvály lúpež sě nepřidržěl, nikdy by
strana: 89
od hodných věcí, jichž ste prvé nehodně požívali. Protož die
S. Rehoř:
Ktož pomní, že sě nehodných věcí do- pustil, také má
strana: 90
běda jim, kteříž jsú podobni psóm a sviniem, jakož die
S. Rehoř,
že vyvrhúce ven, zasě berú, a umyjíce sě, opět u
strana: 106
„Kto z vás tresktati mě bude z hřiechu?“ Tu die
S. Rehoř:
Važte, bratřie najmi- lejší! tichosť boží; aby hřiechy odpustil, přišel
strana: 117
slyší; protož vy neslyšíte, neb z boha nejste.“ Tu die
S. Rehoř:
Otiež sebe každý, přijímá-li slovo božie uchem srdečným, a srozumie,
strana: 118
pravdy vzní: „Proto vy neslyšíte, neb z boha nejste.“ To
S. Rehoř.
A tak již ukázáno jest z řeči Kristovy, že z
strana: 119
jim: Vy dábla máte! ani řekl: Vy lžete! Protož die
S. Rehoř,
že v té řeči Kristově pokorné: „Já ďábla nemám,“ naše
strana: 119
božieho ubyti, ale má sě ho přispořiti, jako tuto die
S. Rehoř,
protož příkladem svým nás učí spasitel, že když sú mu
strana: 121
23. slovo tvé zachová, smrti neokusí na věky. Tu die
S. Rehoř:
Ti že sú k věčné smrti příleželi, té sú smrti
strana: 122
přichýlili sú řeč jeho k smrti tělestné? Již ukázal jest
S. Rehoř.
že proto, že sú přislušeli k té věčné smrti, a
strana: 122
žem pyšné přěmoci, pokorně jich hněvu ustúpili; a jakož die
S. Rehoř,
že sě Kristus skryl, tiem ukazuje, že přěd těmi sě
strana: 123
nebude moci uteci hněvivým, jímž nynie hrzie tichým. Tak mluví
S. Rehoř.
A tak čtenie toto ukazuje zlosť kněží i zákonníkóv ži-
strana: 124
téhož na sobě, co sě stalo naší hlavě. To vše
S. Rehoř,
dovodě, že máme z mrtvých vstáti, poňavadž Kristus, hlava naše,
strana: 134
ale obrátě sě, jiných u vieře potvrzuje. Neb tu die
S. Rehoř,
že otázka jest, proč, když angel jmenoval jest apoštoly, Petr
strana: 135
Galilei; tu ho uzříte, jakož jest řekl vám.“ Galilea, die
S. Rehoř,
„přestú- penie“ vykládá sě; neb již vykupitel náš od trpenie
strana: 136
že řekl angel ženám hledajícím Ježíše: „Neroďte sě báti.“ Die
S. Rehoř:
Jako by zjevně angel řekl: Nechť sě ti bojie, kteříž
strana: 137
čtenie jest dosti k rozumu zjevné a dlúhé; A. protož
S. Rehoř
nechtěl jest ho vyložiti všeho, ale velmě krátcě položil, kterak
strana: 140
jest Kristus po z mrtvých vstání jedl dvakrát rybu pečenú?
S. Rehoř
die, že to nenie darmo, ale jest v tom ta-
strana: 148
neb což trpíme, máme v sladkosti božstvie přijieti. Neb die
S. Rehoř
dále: Tak své skutky Kristus ukazuje, aby nám cěstu k
strana: 148
pro pravdu zamúcenie přijímají, tam pravú sladkostí nasyceni bývají. To
S. Rehoř.
Z té řeči krátký rozum jest tento: že ktož zde
strana: 148
upšenie, jakož jest hodné bylo, dotekl. A tak, jakož die
S. Rehoř,
viece nám ne- věra Tomášova k vieře prospěla, než viera
strana: 164
Kněžie tvojí ať sě oblekú v spravedlnosť. A tak die
S. Rehoř,
že u rúcha kněze zvonci visie, když cěstu života s
strana: 168
úkla- dem žéře statek lidský a kúsá utrháním. Protož die
S. Rehoř,
že vlk na ovcě přichodí, když všelikaký nespravedlivý a lapák
strana: 170
nájemník jest, a nepřislušie k němu o ovcích.“ Tu die
S. Rehoř,
že sama ta příčina jest, aby ná- Neděle druhá po
strana: 170
jedli a jich sú neučili, ani z hřiechu tresktali! Die
S. Rehoř:
Važme, kaký hřiech jest přěd bohem, nic proti hřiechóm nečiniti,
strana: 186
Joh. 8. sami sobě škodie. Protož jim na výstrahu die
S. Rehoř,
že pastýř, to věz duchovní prelát, má sě báti, aby
strana: 204
i křivé má sě báti poddaný svého pastýře; neb die
S. Rehoř:
Ten kterýž pod rukú pastýře jest, svázán býti boj sě
strana: 206
tom sem jinde mnoho svedl písma. Ale proč, jako die
S. Rehoř,
má sě báti kletby? Věziž, že prvé proto, aby nepadl
strana: 206
v netrpělivosť. a tak i v pýchu, jakož tudiež die
S. Rehoř.
Druhé má sě báti pro svého pastýřě škodu, aby křivě
strana: 206
mieti v sobě tak velikého hosti! Pro- tož die tu
S. Rehoř:
Važte, bratřie najmilejší! kterak veliká jest slavnosť, mieti v srdečné
strana: 209
kradú neb ukradli sú a mohú vrátiti, nechžť vrátie, jako
S. Rehoř
ukazuje, a k tomu sě kají statečně z toho zlodějstvie
strana: 226
sě odieval drahým rúchem, jest pohřeben v pekle. Tu die
S. Rehoř,
že jsú mnozí, kteříž pilnosti drahého rúcha a tenkého za
strana: 240
býti oblečen, kdež by od lidí nebyl vi- dien. To
S. Rehoř,
a věrně pravdu die, neb poňavadž rúcho má býti člověku,
strana: 240
netbal; protož třětí hřiech, nemilosrdenstvie, do sebe měl. Protož die
S. Rehoř:
Tento bohatec ne proto, by cizie bral, tresktán jest, ale
strana: 241
jest nepomněl, a hřiechóv svých, maje čím odbyti, neodbyl. To
S. Rehoř.
Nu jižs slyšal stav tohoto světa, jejž jest měl bohatec;
strana: 241
slove tajemné odpočinutie u otcě v radosti nebeské, jakož die
S. Rehoř:
Co Abrahamovo lóno? jedné tajemné od- počinutie otcovo znamená. O
strana: 243
spasení nemohú býti zatraceni, ani zatracení spaseni. Ale dieš: Však
S. Rehoř
vyprosil jest ciesaře Trajana po jeho smrti z pekla, že
strana: 247
tak po té radosti nebude nižádná jiná radosť, jakož die
S. Rehoř.
Druhé proto, že jakož na večeři slušie lahodnějšie krmě jiesti
strana: 251
volal jest mnohé; ale nemnozí sú přišli, t. přídú. Die
S. Rehoř:
Volal jest in om. mnohé, ale nemnozí přichodie; neb i
strana: 253
jiné- ho činí, jedné že sě vymlúvá a prosí? To
S. Rehoř.
„A jiný řekl jest: Spřěžení volóv pět kúpil sem, a
strana: 254
nimi jie, a je od utrhačóv jich vymlúvá. Protož die
S. Rehoř:
Slyšeli ste v čtení svatém, bratřie najmilejší! že hřiešníci, i
strana: 260
neb sú po krstu nehřěšili. Tu věz, že takto mluví
S. Rehoř:
Máme znamenati, bra- třie moji! proč pán z obrácených hřiešníkóv
strana: 264
nikdy trnie neměla, a nikdy hojného obilé nenese. To vše
S. Rehoř.
Dále die spasitel: „Aneb která žena majíc peněz desět, a
strana: 265
nepřevracie domu, a nehledá pilně až i nalezne?“ Tu die
S. Rehoř:
Ten jenž znamená sě pastýřem [tiem, jenž ovcě ztracené jest
strana: 265
neb múdrosť božie [syn boží] ukázala sě v člověctví. To
S. Rehoř.
A by rozuměl: Kristus dal jest podobenstvie na ženě, že
strana: 265
jest, když múdrosť božie v člověctví sě ukázala; neb die
S. Rehoř:
Jistě světlnicě světlo v obleči [in testa] jest, a světlo
strana: 266
Kristus člověk všech angelóv nepřěvýšil. Také domu převrácenie, jakož die
S. Rehoř,
jest svědomie bázní boží od hřiechóv navrácenie, neb die takto:
strana: 266
přietelnicě i súsědy, to jest své svaté angely, jako die
S. Rehoř,
řkúc: Radujte sě se mnú, nebť nalezla sem peniez, kterýž
strana: 266
radú, zlým příkladem a zmeškáním dobrého nau- čenie. Protož die
S. Rehoř,
že koliko lidí zmordujeme zlým příkladem a zmeškáním, toliko hodni
strana: 284
bude, a vy učinili ste jej jeskyní lotrovú!“ Tu die
S. Rehoř,
že pověděv budúcie zlé, to věz pomsty, ihned do chrámu
strana: 309
modlitebný jest, a vy učinili ste jej jeskyní lotrovú.“ To
S. Rehoř,
ukazuje, že kněžie byli sú z kořen vinni zkaženie Jeruzalémského,
strana: 310
v něm lidi lúpili svým la- komstvím. Neb die dále
S. Rehoř:
Dóm modlitby jeskyní lo- trovú učiněn jest. Neb proto sú
strana: 310
sú. Protož die Kristus: „v tento den tvój.“ Tu die
S. Rehoř:
Svój den má zde duše zlá, jenž sě raduje v
strana: 311
jiného, jedné že zavřěvši oči v oheň jde? To vše
S. Rehoř.
312 Ctenie 43. Dále die Kristus: „Přijdú dnové na tě,
strana: 311
někomu věčné v ohni zatracenie. Nepřietelé duše najhorší, jakož die
S. Rehoř,
jsú zlí duchové, kteříž ji, když z těla jde, obkličují;
strana: 312
chrámu, poče vymietati prodavače a kupcě v něm.“ Tu die
S. Rehoř:
Jakož chrám boží u městě jest, tak v lidu věříciem
strana: 313
bíjejí, kdež sú své blížnie modlitbú živiti měli. To vše
S. Rehoř.
O by tuto svatú řeč vážili kněžie, preláti i mnišie,
strana: 313
by mělo býti chrám neb dóm nábožného modlenie. Jakož die
S. Rehoř,
že mysl zlých lidí již ne dóm modlitby, ale jeskyně
strana: 313
učí, každý den pravda [Kristus] učí v chrámě. To vše
S. Rehoř.
A tak máme, že milostivý spasitel na hřiechy jest plakal,
strana: 314
želeti, než krásnú řeč vymyšlenú řiekati neb zpievati. Protož die
S. Rehoř:
Právě sě modliti jest, v žalosti lásky lkánie z srdce,
strana: 316
A tu věz, že čtyři jsú strany pýchy, jakož die
S. Rehoř:
Prvá pýchy strana jest, když kto maje co dobrého, mní,
strana: 317
byli ztrá- peni jako ovcě, nemajíce pastýřě. To slovo váže
S. Rehoř,
die v svém kázaní, že Kristus navštievil jest lid svój,
strana: 320
Neděle dvanadetá po svaté Trojici. 323 Om. 17. slovo die
S. Rehoř:
Poslav pán kazatele, co die, slyšme: Jistě žeň jest mnohá,
strana: 323
dary ducha svatého dá v sluch člověka hřiešného; neb die
S. Rehoř:
Prsty v uši pustiti, jest skrze dary ducha svatého mysl
strana: 324
dotekl sě,“ to věz slinú, „jazyka jeho.“ Skrze slinu, die
S. Rehoř,
múdrosť sě znamená. A miení múdrosť syna božieho, řka: Slina
strana: 324
řekl: Otevři sě! a jazyku neřekl jest: Rozvěž sě! Die
S. Rehoř:
V té věci má býti znamenáno, že pro zavřěnie uší
strana: 324
i pomstú řádnú, ten jest jeho věrný přietel. Protož die
S. Rehoř:
Ten sám přietel mój bude, kterýž poškvrny duše mé vytierá,
strana: 334
tak on jest najvěrnější a najlepší pán, jemuž slúžiti, die
S. Rehoř,
jest kralovati. I kto zlořečený nechce býti pilen, aby slúžil
strana: 348
„a město jich zapálil,“ t. Jeruzalém. Aneb takto, jakož die
S. Rehoř:
Utratil jest vražedlníky, neb jest zhubil protivníky; a město jich
strana: 381
svatbě; a uzřěl jest tu člověka,“ to věz, jakož die
S. Rehoř,
vešken sbor zatracencóv, „neoděného rúchem svatebním,“ to jest bez lásky,
strana: 381
máme býti, abychom láskú byli odieni. A k tomu mluví
S. Rehoř
v dnešniem kázaní takto: My vieme, bratřie najmilejší! kteříž na
strana: 382
nemaje rúcha sva- tebnieho?“ přieteli věrú, ale ne skutkem! To
S. Rehoř.
„A on oněmě,“ neb oněměl jest, neb umlkl jest. Aj
strana: 382
neb po něm již nikdy den nebude. A proto die
S. Rehoř:
A dobřě sě die, t. ve čtení, aby v temnosti
strana: 382
upřiemo a zjevně, kterak sě jest stalo. Ale to váží
S. Rehoř,
že králík ten, jehož syn jest uzdraven, ne- 384 Ctenie
strana: 383
ukazuje zjevně pán, že jest nevěřil. A pak zasě die
S. Rehoř,
že s veliké strany nevěřil jest, jenž moci nedal jest
strana: 384
jíti byl jest hotov. Aj pohaněna jest pýcha naše. To
S. Rehoř,
ukazuje, že tiem Kristus potupil naši pýchu, že k synu
strana: 384
