Hledání osoby: »Kniha Tovačovská« v Zemské zřízení moravské 1535 (Čáda)

Dubé Práva zemská česká, to dohonila v dokonalosti. Nadto však Kniha Tovačovská plní účel kodifikace a moravští stavové právem mohli poukázat, že

 

strana: XX

rovněž i později, když opakovali ve svých usne- seních text Knihy Tovačovské, opakovali jen vlastní svá dřívější usnesení, jak jsme toho později

 

strana: XXI

jako domněnku, tolik je jisto, že se od doby vzniku Knihy Tovačovské začíná projevovat jiný směr v článcích, které se projednávaly na

 

strana: XXI

již sice té jednotnosti jako dříve, ale přece články z Knihy Tovačovské tvoří i zde plynulý celek a stejně tak přejímají i

 

strana: XXXV

vydal Brandl, nebo dokonce že tu jde o novou redakci Knihy Tovačovské, jejíhož redaktora známe v osobě Ctibora Drnovského. Práce kodifikační komise.

 

strana: XXXVI

který v původním tisku má text téměř nesrozumitelný, kdežto vzor, Kniha Tovačovská, mluví zcela jasně, jak vyplývá z tohoto srovnání: ZZ. 1535.

 

strana: XXXVII

Velmi důležité je stopovati, jakým způsobem komise vyčerpávala látku z Knihy Tovačovské. Především je téměř jisté, že se komise opírala o text

 

strana: XXXIX

je téměř jisté, že se komise opírala o text rukopisu Knihy Tovačovské při deskách zemských, podle něhož vy- dal Knihu Tovačovskou Demuth.

 

strana: XXXIX

by tudíž nasnadě domněnka, že poznámka tato v deskovém rukopise Knihy Tovačovské měla označiti ty části, které pak byly převzaty do zem-

 

strana: XL

jej přehlédli dříve, také vyplývá, že komise záměrně vybírala z Knihy Tovačovské. Složitější řešení je dáno dosti známou skutečností, že zemská zřízení

 

strana: XLIII

článků v konečném elaborátu komise, kde se doslovně opakuje text Knihy Tovačovské a tu ještě nemůžeme bezpečně říci, zda jejich počet by

 

strana: XLIV

usnesení.34 V mnoha případech však při přejímání textů shodných s Knihou Tovačovskou jednak komise opakovala některé články sněmovní, které se shodovaly textově

 

strana: XLIV

komise opakovala některé články sněmovní, které se shodovaly textově s Knihou Tovačovskou, a jednak znění z této Knihy zpracovávala. Takovým příkladem je

 

strana: XLIV

s různých hledisek ukázáno. Jíti dále zpět není třeba, protože Kniha Tovačovská zpracovala starší pravidla tak, že i tehdejší praktikové vlastně ji

 

strana: LXV

o Drnovskou, své námitky jsem pověděl. Pokud jde pak o Knihu Tovačovskou, není dobře možno bez nového jejího vydání bezpečně doceniti její

 

strana: LXVI

poměrům, jak se řídily zvláště podle zemských zřízení a podle Knihy Tovačovské, k níž zemská zřízení mají filiač- ně nesporně mnohem blíže

 

strana: LXIX