Hledání osoby: »Jan XXII« v Zbraslavská kronika (Fiala, Heřmanský, Mertlík)

19/ Tj. 8. října 1323. Byl to tzv. první proces Jana XXII. proti Ludvíkovi; 7. ledna 1324 následoval druhý, 23. března 1324

strana: 343

5. května 1325 (Regesta III, č. 1099) a svolení papeže Jana XXII. je teprve ze dne 11. října 1327 (Regesta III, č.

strana: 349

I. knize, kap. LXXXIV. 13/ Viz k tomu listiny papeže Jana XXII. z r. 1327 v Re- gestech III, č. 1369, 1370.

strana: 356

benátským) byl Jakub Al- bertův de Prato (1311—1328), potom papežem Janem XXII. sesazený, ale protipapežem Mikulášem povýšený na kardinála biskupa ostijského a

strana: 363

augusti- nián Gerhard Orlandini, biskup v Alerii (1311—1330), kterého později Jan XXII. rovněž sesadil. O korunovaci srv. i pozn. vzadu. 3/ Exkomunikován

strana: 363

rál Michal vyhlásil stanovisko řádu o úplné chudobě Kristově. Papež Jan XXII. odsoudil v listopadu 1323 nález řádové kapituly jako kacířský a

strana: 365

jáhna; neboť byl dříve při římské kurii posvěcen od papeže Jana XXII. na podjáhna. A tento zvolený nalezl milost před očima tohoto

strana: 396

byl propůjčen Janovi ještě jako vy- šehradskému proboštovi od papeže Jana XXII. dne 396 / 397 se však mohla stýkat přívětivěji s

strana: 396

2/ Srv. I. knihu, kap. CXXVI pozn. č. 2. 3/ Jan XXII. jmenoval po smrti Wolframa de Grum- bach würzburským biskupem Otu

strana: 403

vzájemně spřízněni v třetím stupni pří- buzenství, poslali k papeži Janovi XXII. a do- stali dispens. Svrchu jmenovaná dívka, která se narodila

strana: 409

Za devět let nashromáždil přes milión zlatých, kdežto jeho nástupce, Jan XXII., proslulý též svou hrabi- vostí a lakotou, za osmnáct let

strana: 461

papeže Karel z Valois, získá sám praž- ské biskupství, ale Jan XXII. zásadně odmítl povýšit žalobce na místo obžalovaného. Starý biskup se

strana: 473

nepřítomnosti spravovali pražskou diecézi administrátoři s nevalným úspěchem. Když mu Jan XXII. přiznal právo, aby mu byly zasílány z důchodů jeho biskupství

strana: 473

namířeny ze- jména proti bratřím a sestrám svobodného ducha) a Jan XXII. bulami „Sancta Romana“ z r. 1317 a hlavně „Gloriosam eccle-

strana: 473

haléře podle hlav a nikoli podle sídel, dosáhl Lokietek souhlasu Jana XXII. k přiznání královské hodnosti rozhodnutím z 20. dubna 1319, ovšem

strana: 478

Karlovi IV. předvedl na letních ho- nech na hranicích burgundsko-lucemburských. Jan XXII. dal po počátečních námitkách dispenzační listinou z 30. srpna k

strana: 479

zakládali svou moc na titulu říšských vikářů, proti čemuž vydal Jan XXII. 31. břez- na 1317 slavnostní bulu, kterou zakazoval jakékoli vikářské

strana: 482

legáta, kterého guelfové nepodporovali dost vydatně, bylo nepříznivé. Proto stíhal Jan XXII. ghibellinské odpůrce, zejmé- na Mattea Viscontiho a později jeho estenské

strana: 482

všech nadějí na příznivou úpravu ital- ských poměrů vzbudilo v Janovi XXII. vášnivou nenávist proti Ludvíkovi, které se nevzdal do konce svého

strana: 483

nému svolání obecného koncilu a ostře v ní útočil na Jana XXII., zejména také pro podporu poskytovanou minoritům ve vykonávání zpovědi proti

strana: 483

i jejich hlavní vůdce, admirál Ramon z Cardony, vyhlásil rozvášněný Jan XXII. dlouhou bulou z 23. března 1324 nad Ludvíkem klatbu. Jedině

strana: 483

obšírném odvolání shrnuje Ludvík hříchy kurie proti 485 císařství za Jana XXII. a obviňuje papeže nejen jako lakotného uchvatitele peněz určených k

strana: 484

koncilu a příštího apoštolského a řádného papeže. Na odpověď vynesl Jan XXII. 11. července nad Ludvíkem koneč- ný rozsudek tzv. čtvrtého procesu

strana: 484

kronikář svými verši. Kurie byla tou dohodou úplně zděšena a Jan XXII. žádal vévodu Leopolda, aby setrval v odporu, přikazoval Fridrichovi, aby

strana: 485

července. Ludvík i jeho rádcové totiž počítali s tím, že Jan XXII. bude uznání každé volby vykonané kurfiřty co nejdéle oddalovat. Není

strana: 486

prostý bratr Fridricha Sličného byl svou bojovností duší habsburského odporu. Jan XXII. tedy tím více váhal uznat Fridricha za krále, v naráž-

strana: 486

Vilémovi Occamovi. A tak vznikl „dějinně zajímavý protiklad (ČD, tamtéž). Jan XXII. se oháněl revolučními hesly a chtěl rozbít svatou římskou říši,

strana: 486

Aldonou, která při křtu přijala jméno Anna. Lokietek, podnícen výzvami Jana XXII., který usiloval zranit Ludvíka Bavora i v jeho braniborské državě,

strana: 487

řádění Litvanů užili minoritští chráněnci Ludvíka Bavora, aby dokazovali, že Jan XXII. je skuteč- ným Antikristem na papežském stolci, když povzbudil divoké

strana: 487

a Ludvík navazoval přátelské spojení se sicilským králem Fridrichem. Papež Jan XXII. ho zbavil bulou z 3. dubna 1327 i práv na

strana: 490

vikářem města Říma a Jan z Jandunu obdržel biskupství ferrarské. Jan XXII. slíbil už 21. ledna 1328 křížové odpustky všem, kdož se

strana: 491

otázku, chce-li kdo hájit Jana z Cahorsu, který se nazývá Janem XXII. A když se nikdo nepřihlásil, dal přečíst latinsky i ně-

strana: 491

Viscontim v Miláně, kam vyslal v srpnu i své zástupce; Jan XXII. ho také vášnivě vyslovil ve svém listě z 21. září.

strana: 497

rozrušení, protože jako spojenec císařův přejal signorii nad guelfským městem. Jan XXII. poslal hned do Itálie listy, v kterých popíral, že by

strana: 498

uznaly jeho svrchovanou moc i Milán, Mantova, Vercelli, Bobbio. Zatím Jan XXII. zaujímal k Janovu podniku vyčkávací stanovisko a nedal ani určité

strana: 499

str. 110, 147). VII Proti příliš despotickému a tvrdému režimu Jana XXII. vzniklo v kardinálském sboru v Avignonu spiknutí, které vedl římský

strana: 508

toho oblažujícího vidění („visio beati- fica“) teprve po posledním soudu. Jan XXII. zastával názor druhý a vyslovil přitom ve veřejném kázání pochybnost

strana: 508

soudil jako kacíře, padla teprve na sklonku r. 1334, když Jan XXII. náhle zemřel ve věku devadesáti let (srv. ČD II, 3,

strana: 509

už některým ze současníků nelíbilo finanční a administra- tivní dílo Jana XXII., o tom svědčí vyprávění v kronice Matyáše Neuenburského o vidění

strana: 509

kterou má Janův nástupce ráz- nou rukou vyčistit. VIII Nástupcem Jana XXII. se stal opět Jihofrancouz, kardinál Jakub Fournier, řemeslnický synek ze

strana: 509

Avignonu hodně stavěl a dobře hospodařil i s pokladem po Janu XXII., který ovšem nebyl tak ohromný, jak se o něm šířily

strana: 509