Hledání osoby: »M Jan Hus« v Život Mistra Jana Husi, podle sepsání pražského kazatele (Císařová)

a oudem býti jest chvála největší.« Té vlasti oudem byl M. Jan Hus a náležitě ji potom také ozdobovati hleděl. K místu se

 

strana: 7

roucha pyšná složily a pokorného oděvu užívaly. O němž potom M. Jan Hus napsal, že ho Pán Bůh pro napomenutí pobožných lidí vzbudil,

 

strana: 7

odíván a pokrmem skrovným chován byl (Math. 3). A též M. Jan Hus, jakož doma od rodičů bázni boží cvičen, tak i v

 

strana: 9

své shromáždění, však tajná, pro mnohé překážky nepřátel měli, avšak M. Jan Hus jejich spisů a pomoci nedošel, což by byl nikoli nezatajil.

 

strana: 10

a šlechetní mravové jsou vlastní ozdoba každého, protož i tento M. Jan Hus těmi ozdoben jsa, ne z cizích, ale z vlastních věcí

 

strana: 11

velikou chválu umění a vý- mluvnosti jemu dávali. Když pak M. Jan Hus, viděv národu českého při víře a nábo- ženství škodlivé zavedení,

 

strana: 12

svatých nemluvňátek jest vystaven a odtud i Betlem nazván. Tam M. Jan Hus volen jest za kazatele33) a správa té kaply mu poručena

 

strana: 12

ale arcibiskup Zděněk odpověděl, že to učiniti ne- může, poněvadž M. Jan Hus na to kněžství přijal, aby pravdu mlu- vil. Potom když

 

strana: 12

i k vytištění přišla. V takových svatých pracech povolání svého M. Jan Hus se nacházel, jehož věrný tovaryš byl v akademii pražské M.

 

strana: 15

koních drahých a v šatstvu nádher- ném, o tom malování M. Jan Hus často na kázání mluvil pravě, že jest pravá figura. Když

 

strana: 16

pod pokutou vyobcování neb vyloučení nedržel a neučil, proti tomu M. Jan Hus s jinými mistry kněh Wiglefových i těch artikulů vůbec i

 

strana: 16

Mistru Janovi překážku učiniti v kaple Betlemské, za kterouž příčinou M. Jan Hus odvolání vzal k biskupu římskému a předce službu boží konal.

 

strana: 17

dal; ale skrze zemana nějakého jest vysvobo- zen.56) A tak M. Jan Hus s pomocí M. Jeronyma Pražského, zastávaje učení pravdy boží a

 

strana: 18

Což jak se dálo, krátce tuto připomenu.38) L. P. 1408 M. Jan Hus, povolav některých mistrů českých, jako M. Jeronyma Pražského, M. Příbrama,

 

strana: 18

samé studenty a kolegiáty sotva stačo- valo. — Ačkoliv pak M. Jan Hus dobrým úmyslem i k dobrému cíli tou proměnou hlasův posloužiti

 

strana: 19

věrným schvalovati.« A hned za tím 7. iunii o tom M. Jan Hus promlouval obšírně a za neslušné to pokládal i mnohými důvody

 

strana: 20

wa, kterýž tuze na M. Jana Husa se domlouval. Ale M. Jan Hus a při něm M. Jeronym Pražský v smyslu svém proti

 

strana: 20

dáni jsou. Ti potom 11. iunii (ačkoli se za ně M. Jan Hus s nemalým počtem mistrův a studentův k konšelům v radě

 

strana: 20

věčnému životu ukazuje. VĚCÍ Z ONYCH NÁSLEDUJÍCÍ. V tom pak M. Jan Hus, překážky při povolání mnohé od ne- přátel snášeje, zvláštní tehdáž

 

strana: 20

výš oznámeno, že v Praze v kaplách kázati zapověděl. Ale M. Jan Hus odvolal se k papeži. A když arcibiskup v Čechách krále

 

strana: 20

bylo, M. Jana Husa a učení jeho zastávali. Ale když M. Jan Hus pro nepostavení se za neposlušného a za kacíře jest odsouzen

 

strana: 21

žádný kněz mše nesloužil ani mrtvých nepohřbo- val, dokudž by M. Jan Hus v Praze byl. Což také se stalo, že nikdež v

 

strana: 21

bude v Bubních po mšech.«84) Za tou tehdy pří- činou M. Jan Hus obrátil se do kraje práchenského a tam se poněkud zdržoval,

 

strana: 21

se až 16. no- vembris. K tomu sněmu citován byl M. Jan Hus, aby se učení svého zpravil a království České od zlé

 

strana: 22

a že bludu do něho žádného neví. Dále pak již M. Jan Hus vzav listy 11. octobris ve čtvrtek před sv. Havlem od

 

strana: 22

Jana Husa, však příčinou bule papežské o odpustcích, proti níž M. Jan Hus kázal, nepřítelem jeho učiněn jest. M. Michal pak byl tehdáž

 

strana: 23

proti církvi mnohé bludné věci kázati a psáti měl. Ale M. Jan Hus tomu statečně odepřel, a že v plném sněmu z toho

 

strana: 24

Qualis sit unio divinitatis et humanitatis in persona Christi?« Ale M. Jan Hus z otázek těch činěných i z zpravých78) jejich vyrozuměl, že

 

strana: 24

fiat scissio inter fideles.« Léta pak již 1415 3. januarii M. Jan Hus vězeň z domu kan- tora konstanského přiveden jest do kláštera

 

strana: 25

mu své lékaře, aby ho hojili. A tak dobře potom M. Jan Hus v jednom listu psal: »Čechové, naši nejukrutnější nepřátelé, vydali nás

 

strana: 25

před Květnou nedělí tajně z Konstancí vyjel.3) V tom času M. Jan Hus v nebezpečenství byl, boje se, aby z toho vězení nočně

 

strana: 26

carcere hoc vespere.«91) Což když páni snažně jednali, dán jest M. Jan Hus v moc bisku- pa konstanského, kterýž ho dal zavésti na

 

strana: 26

do kláš- tera k bosákům. A tak již v Konstancí M. Jan Hus a M. Jeronym obadva vězňové byli."7) 4. maii v Konstancí

 

strana: 27

Beneš, kazatel zámecký, Ondřej z Brodu, kanovník pražský, oc. Ale M. Jan Hus tomu odepřel, než že proti zápovědi arcibiskupa praž- ského tato

 

strana: 28

»Igitur panis post conse- crationem manet panis materialis ?« Odpověděl M. Jan Hus: »Stante tali transsubstantione [ ! ] 102) tunc mutatur, sed

 

strana: 28

dobrý a hodnověrný jest. Potom čten byl artikul, že by M. Jan Hus bludy Wiglefovy v Čechách učil. Ale on tomu odepřel: a

 

strana: 28

duše jeho jest, se dostati. Dále čteno bylo, že by M. Jan Hus bouřlivě kázati měl, aby příkladem Mojžíšovým mečem odpí- ráno bylo

 

strana: 29

posly z Čech, kteříž mu o tom oznamovali. Proti tomu M. Jan Hus své zprávy hájil a zastával. A co se roztrži- tosti

 

strana: 29

mluviti, nebyl slyšán. Než Naso, o němž svrchu, že by M. Jan Hus a M. Jeronym na krále nabíhati a toho při něm

 

strana: 29

muži, pro M. Jana Husa z Prahy vypovědíni jsou. Čemuž M. Jan Hus odepřel tím, že tehdáž v Praze nebyl. Kardinál pak kameracenský,

 

strana: 29

stavěti nechtěl, že by tobě žádný rozkázati nemohl.« K tomu M. Jan Hus odpověděl, že ne tak mluvil, ale že, kdyby jeti nechtěl,

 

strana: 29

totiž patri- archu konstantinopolitanského, biskupa Castellae, biskupa a Libus, on M. Jan Hus na všecky odpověď dal, o čemž krátce se dotkne. Byli

 

strana: 30

ne od sněmu, ale od císaře důstojnost vzal?« Odpo- věděl M. Jan Hus: »Z strany zbohacení papeže pravím, kteréž učinil císař.« 9. 10.

 

strana: 31

tedy jinudy a ne skrze Krista Pána vešel. Odpo- věděl M. Jan Hus: »Příklad Jidášů[v] ukázal, kterýž proti Kristu Pánu pozdvihl paty své.«

 

strana: 34

řekl: »Pravil jsi, že nechceš kněh Wiglefo- vých zastávati.« Odpověděl M. Jan Hus: »Toho zastávati ne- chci, což jest proti Písmům svatým, ale

 

strana: 34

jazykem od- volal, že srdcem stále při tom zůstane,« čemuž M. Jan Hus odepřel. Doktor pak Páleč o knihy Wiglefovy s ním nesnáz

 

strana: 38

byl, když ti tři na poručení královské sťati jsou. Ale M. Jan Hus odepřel tomu obé- mu, aby měl o tom král co

 

strana: 38

že pod jménem aka- demie oxonienské smyšleno jest, a že M. Jan Hus z kazatedlnice četl. Čemuž on neodpíral, ale aby mělo smyšleno

 

strana: 38

moci aneb ramenu k ztrestání podáni. V tom pak času M. Jan Hus některá psaní činil, jakož tam v Konstancí přítomným pánům, tak

 

strana: 39

dilectis amicis clarius memorabit et depinget.«122) Item v jednom psaní M. Jan Hus na- říkal na doktora Páleče a M. Michala de Causis,

 

strana: 39

na něm úmysl jeho předzvěděl. K těm když z žaláře M. Jan Hus při- veden byl, pan Jan z Chlumu k němu pravil:

 

strana: 40

nežli by pravdu, kterouž jsi poznal, zapříti měl.« Na to M. Jan Hus odpověděl: »Svědek mi jest toho Bůh, že hotov jsem z

 

strana: 40

což ty chceš moudřejší býti nežli všecken sbor?« K němuž M. Jan Hus řekl: »Nechci býti moudřejší nežli všecken sbor, ale prosím pro

 

strana: 40

stolici, na níž obecně výpovědi své činívali, kázání prvé, nežli M. Jan Hus odsouzen byl, učinil obšírné,127) kteréž M. Petr z Mladoňovic krátce

 

strana: 40

četl, odpověděl, není prý potřebí, aby jmenován byl, proti tomu M. Jan Hus řekl: »Odstup to ode mne bídného, abych měl čtvrtou osobu

 

strana: 41

a ku posměchu církevního soudu sloužící zamítá. A že on M. Jan Hus netoliko lid křesťanský nejvíce v království Českém i spisy i

 

strana: 42

konstanského, kdež se chodí k zámku Gottleben, na kterémž prvé M. Jan Hus byl u vězení), tu poklekv, některé žal- my sv. Davida

 

strana: 43

člověk, an velmi pilně dříví na hranici metal, kteréhož uzřev M. Jan Hus, zasmál se, a užívaje slov svatého Jeronyma, řekl: »Sancta simplicitas!

 

strana: 44

umříti chce. V tom když oheň zanícen byl, vysokým hlasem M. Jan Hus zvolal: »Kriste, synu Boha živého, smi- luj se nade mnou!«

 

strana: 44

ani rozuměti mohli, přiloživše k tomu velikou pilnost, by předepsaný M. Jan Hus který blud neb kacířství na svých kázáních učil, kázal anebo

 

strana: 45

vztahuje patrně na kap. 17., nikoli 27. Viz též Kybal, M. Jan Hus. Učení I., 415. Super Psalmos, 146. Skutkové sv. apoštolů, kap.

 

strana: 54