Historické prameny
na dosah
Úvod
Edice
Kategorie
Autor
Název
Rok vydání
Rejstřík místní
Rejstřík osobní
Regesty
Datum vydání
Místo vydání
Autor regestu
Rejstřík místní
Rejstřík osobní
Všechny
Hledat
Mapy
O projektu
Autoři
Nápověda
čtenář
Hledání osoby:
»M Jan Hus«
v
Život Mistra Jana Husi, podle sepsání pražského kazatele (Císařová)
a oudem býti jest chvála největší.« Té vlasti oudem byl
M. Jan Hus
a náležitě ji potom také ozdobovati hleděl. K místu se
strana: 7
roucha pyšná složily a pokorného oděvu užívaly. O němž potom
M. Jan Hus
napsal, že ho Pán Bůh pro napomenutí pobožných lidí vzbudil,
strana: 7
odíván a pokrmem skrovným chován byl (Math. 3). A též
M. Jan Hus,
jakož doma od rodičů bázni boží cvičen, tak i v
strana: 9
své shromáždění, však tajná, pro mnohé překážky nepřátel měli, avšak
M. Jan Hus
jejich spisů a pomoci nedošel, což by byl nikoli nezatajil.
strana: 10
a šlechetní mravové jsou vlastní ozdoba každého, protož i tento
M. Jan Hus
těmi ozdoben jsa, ne z cizích, ale z vlastních věcí
strana: 11
velikou chválu umění a vý- mluvnosti jemu dávali. Když pak
M. Jan Hus,
viděv národu českého při víře a nábo- ženství škodlivé zavedení,
strana: 12
svatých nemluvňátek jest vystaven a odtud i Betlem nazván. Tam
M. Jan Hus
volen jest za kazatele33) a správa té kaply mu poručena
strana: 12
ale arcibiskup Zděněk odpověděl, že to učiniti ne- může, poněvadž
M. Jan Hus
na to kněžství přijal, aby pravdu mlu- vil. Potom když
strana: 12
i k vytištění přišla. V takových svatých pracech povolání svého
M. Jan Hus
se nacházel, jehož věrný tovaryš byl v akademii pražské M.
strana: 15
koních drahých a v šatstvu nádher- ném, o tom malování
M. Jan Hus
často na kázání mluvil pravě, že jest pravá figura. Když
strana: 16
pod pokutou vyobcování neb vyloučení nedržel a neučil, proti tomu
M. Jan Hus
s jinými mistry kněh Wiglefových i těch artikulů vůbec i
strana: 16
Mistru Janovi překážku učiniti v kaple Betlemské, za kterouž příčinou
M. Jan Hus
odvolání vzal k biskupu římskému a předce službu boží konal.
strana: 17
dal; ale skrze zemana nějakého jest vysvobo- zen.56) A tak
M. Jan Hus
s pomocí M. Jeronyma Pražského, zastávaje učení pravdy boží a
strana: 18
Což jak se dálo, krátce tuto připomenu.38) L. P. 1408
M. Jan Hus,
povolav některých mistrů českých, jako M. Jeronyma Pražského, M. Příbrama,
strana: 18
samé studenty a kolegiáty sotva stačo- valo. — Ačkoliv pak
M. Jan Hus
dobrým úmyslem i k dobrému cíli tou proměnou hlasův posloužiti
strana: 19
věrným schvalovati.« A hned za tím 7. iunii o tom
M. Jan Hus
promlouval obšírně a za neslušné to pokládal i mnohými důvody
strana: 20
wa, kterýž tuze na M. Jana Husa se domlouval. Ale
M. Jan Hus
a při něm M. Jeronym Pražský v smyslu svém proti
strana: 20
dáni jsou. Ti potom 11. iunii (ačkoli se za ně
M. Jan Hus
s nemalým počtem mistrův a studentův k konšelům v radě
strana: 20
věčnému životu ukazuje. VĚCÍ Z ONYCH NÁSLEDUJÍCÍ. V tom pak
M. Jan Hus,
překážky při povolání mnohé od ne- přátel snášeje, zvláštní tehdáž
strana: 20
výš oznámeno, že v Praze v kaplách kázati zapověděl. Ale
M. Jan Hus
odvolal se k papeži. A když arcibiskup v Čechách krále
strana: 20
bylo, M. Jana Husa a učení jeho zastávali. Ale když
M. Jan Hus
pro nepostavení se za neposlušného a za kacíře jest odsouzen
strana: 21
žádný kněz mše nesloužil ani mrtvých nepohřbo- val, dokudž by
M. Jan Hus
v Praze byl. Což také se stalo, že nikdež v
strana: 21
bude v Bubních po mšech.«84) Za tou tehdy pří- činou
M. Jan Hus
obrátil se do kraje práchenského a tam se poněkud zdržoval,
strana: 21
se až 16. no- vembris. K tomu sněmu citován byl
M. Jan Hus,
aby se učení svého zpravil a království České od zlé
strana: 22
a že bludu do něho žádného neví. Dále pak již
M. Jan Hus
vzav listy 11. octobris ve čtvrtek před sv. Havlem od
strana: 22
Jana Husa, však příčinou bule papežské o odpustcích, proti níž
M. Jan Hus
kázal, nepřítelem jeho učiněn jest. M. Michal pak byl tehdáž
strana: 23
proti církvi mnohé bludné věci kázati a psáti měl. Ale
M. Jan Hus
tomu statečně odepřel, a že v plném sněmu z toho
strana: 24
Qualis sit unio divinitatis et humanitatis in persona Christi?« Ale
M. Jan Hus
z otázek těch činěných i z zpravých78) jejich vyrozuměl, že
strana: 24
fiat scissio inter fideles.« Léta pak již 1415 3. januarii
M. Jan Hus
vězeň z domu kan- tora konstanského přiveden jest do kláštera
strana: 25
mu své lékaře, aby ho hojili. A tak dobře potom
M. Jan Hus
v jednom listu psal: »Čechové, naši nejukrutnější nepřátelé, vydali nás
strana: 25
před Květnou nedělí tajně z Konstancí vyjel.3) V tom času
M. Jan Hus
v nebezpečenství byl, boje se, aby z toho vězení nočně
strana: 26
carcere hoc vespere.«91) Což když páni snažně jednali, dán jest
M. Jan Hus
v moc bisku- pa konstanského, kterýž ho dal zavésti na
strana: 26
do kláš- tera k bosákům. A tak již v Konstancí
M. Jan Hus
a M. Jeronym obadva vězňové byli."7) 4. maii v Konstancí
strana: 27
Beneš, kazatel zámecký, Ondřej z Brodu, kanovník pražský, oc. Ale
M. Jan Hus
tomu odepřel, než že proti zápovědi arcibiskupa praž- ského tato
strana: 28
»Igitur panis post conse- crationem manet panis materialis ?« Odpověděl
M. Jan Hus:
»Stante tali transsubstantione [ ! ] 102) tunc mutatur, sed
strana: 28
dobrý a hodnověrný jest. Potom čten byl artikul, že by
M. Jan Hus
bludy Wiglefovy v Čechách učil. Ale on tomu odepřel: a
strana: 28
duše jeho jest, se dostati. Dále čteno bylo, že by
M. Jan Hus
bouřlivě kázati měl, aby příkladem Mojžíšovým mečem odpí- ráno bylo
strana: 29
posly z Čech, kteříž mu o tom oznamovali. Proti tomu
M. Jan Hus
své zprávy hájil a zastával. A co se roztrži- tosti
strana: 29
mluviti, nebyl slyšán. Než Naso, o němž svrchu, že by
M. Jan Hus
a M. Jeronym na krále nabíhati a toho při něm
strana: 29
muži, pro M. Jana Husa z Prahy vypovědíni jsou. Čemuž
M. Jan Hus
odepřel tím, že tehdáž v Praze nebyl. Kardinál pak kameracenský,
strana: 29
stavěti nechtěl, že by tobě žádný rozkázati nemohl.« K tomu
M. Jan Hus
odpověděl, že ne tak mluvil, ale že, kdyby jeti nechtěl,
strana: 29
totiž patri- archu konstantinopolitanského, biskupa Castellae, biskupa a Libus, on
M. Jan Hus
na všecky odpověď dal, o čemž krátce se dotkne. Byli
strana: 30
ne od sněmu, ale od císaře důstojnost vzal?« Odpo- věděl
M. Jan Hus:
»Z strany zbohacení papeže pravím, kteréž učinil císař.« 9. 10.
strana: 31
tedy jinudy a ne skrze Krista Pána vešel. Odpo- věděl
M. Jan Hus:
»Příklad Jidášů[v] ukázal, kterýž proti Kristu Pánu pozdvihl paty své.«
strana: 34
řekl: »Pravil jsi, že nechceš kněh Wiglefo- vých zastávati.« Odpověděl
M. Jan Hus:
»Toho zastávati ne- chci, což jest proti Písmům svatým, ale
strana: 34
jazykem od- volal, že srdcem stále při tom zůstane,« čemuž
M. Jan Hus
odepřel. Doktor pak Páleč o knihy Wiglefovy s ním nesnáz
strana: 38
byl, když ti tři na poručení královské sťati jsou. Ale
M. Jan Hus
odepřel tomu obé- mu, aby měl o tom král co
strana: 38
že pod jménem aka- demie oxonienské smyšleno jest, a že
M. Jan Hus
z kazatedlnice četl. Čemuž on neodpíral, ale aby mělo smyšleno
strana: 38
moci aneb ramenu k ztrestání podáni. V tom pak času
M. Jan Hus
některá psaní činil, jakož tam v Konstancí přítomným pánům, tak
strana: 39
dilectis amicis clarius memorabit et depinget.«122) Item v jednom psaní
M. Jan Hus
na- říkal na doktora Páleče a M. Michala de Causis,
strana: 39
na něm úmysl jeho předzvěděl. K těm když z žaláře
M. Jan Hus
při- veden byl, pan Jan z Chlumu k němu pravil:
strana: 40
nežli by pravdu, kterouž jsi poznal, zapříti měl.« Na to
M. Jan Hus
odpověděl: »Svědek mi jest toho Bůh, že hotov jsem z
strana: 40
což ty chceš moudřejší býti nežli všecken sbor?« K němuž
M. Jan Hus
řekl: »Nechci býti moudřejší nežli všecken sbor, ale prosím pro
strana: 40
stolici, na níž obecně výpovědi své činívali, kázání prvé, nežli
M. Jan Hus
odsouzen byl, učinil obšírné,127) kteréž M. Petr z Mladoňovic krátce
strana: 40
četl, odpověděl, není prý potřebí, aby jmenován byl, proti tomu
M. Jan Hus
řekl: »Odstup to ode mne bídného, abych měl čtvrtou osobu
strana: 41
a ku posměchu církevního soudu sloužící zamítá. A že on
M. Jan Hus
netoliko lid křesťanský nejvíce v království Českém i spisy i
strana: 42
konstanského, kdež se chodí k zámku Gottleben, na kterémž prvé
M. Jan Hus
byl u vězení), tu poklekv, některé žal- my sv. Davida
strana: 43
člověk, an velmi pilně dříví na hranici metal, kteréhož uzřev
M. Jan Hus,
zasmál se, a užívaje slov svatého Jeronyma, řekl: »Sancta simplicitas!
strana: 44
umříti chce. V tom když oheň zanícen byl, vysokým hlasem
M. Jan Hus
zvolal: »Kriste, synu Boha živého, smi- luj se nade mnou!«
strana: 44
ani rozuměti mohli, přiloživše k tomu velikou pilnost, by předepsaný
M. Jan Hus
který blud neb kacířství na svých kázáních učil, kázal anebo
strana: 45
vztahuje patrně na kap. 17., nikoli 27. Viz též Kybal,
M. Jan Hus.
Učení I., 415. Super Psalmos, 146. Skutkové sv. apoštolů, kap.
strana: 54