Příklady vedlejších vět

podmětné:

• Říká se, že žije v Brně.
• Je divné, když spolu nemluvíme.
• Přihlásil se každý, kdo nic nevyhrál.
• Stačí, když to uděláš.
• Nestačí mu, aby vyhrál.

Poznámky

Rozdělení vedlejších vět bude lepší udělat podle jejich formy, tedy podle toho, co se dá na úrovni gramatiky zachytit. Jejich „klasická“ větněčlenská role z formy podle mě neplyne (třeba předmětnou odlišíme jen tak, že se ve větě nachází podmět, viz poznámku u jedné předmětné).

V alternativních větách Mluví se [o tom, že žije v Brně]. a Šíří se [zvěsti, že žije v Brně]. jsou před vedlejšími větami uvozovací výrazy (jmenné fráze). Na úrovni gramatiky pak ty vedlejší věty patří dovnitř těch jmenných frází kvůli tomu, že je lze jako celek substituovat: Mluví se [o místě jeho trvalého pobytu]. a Šíří se [zvěsti o místě jeho trvalého pobytu]. (A vůbec, zrovna konstrukce „říká se“ vypadá spíš na všeobecný nevyjádřený podmět.)

přísudkové/sponové:

• Nebe bylo, jako by ho vymetl.
• Nejsem takový, jak si myslíš.
• Marek není ten, kdo se bojí.
• Není takový, že by nepřišel.

předmětné:

• Petr zkoumal, kdo to zavinil.
• Je nutné, aby splnil podmínky. (Kdo, co je nutné?)
• Řekli jsme, že to není pravda.
• Máš to, co sis zasloužil.

přívlastkové:

• Znám [člověka, který přežil]. (přeživšího člověka)
• Mám rád [místa, kam se dá schovat]. (úkryty/útulky/schovky atd.)
• Chci vrátit [chvíli, kdy jsem chyboval]. (chvíli mé [největší/hloupé] chyby)
• Koupil jsem [počítače, jež nefungují]. (nefungující počítače)

Poznámky

Ve větě plní funkci přívlastku, a jsou tedy nesamostatné (vyžadují člen, kterému jsou přívlastkem/příznakem).

doplňkové:

• Řidič si připadal, jako by stál.
• Slyšel ptáky, jak zpívají.
• Nikdo ji neviděl, že by podváděla.
• Nechám tě, abys to dokončil.

příslovečné

• místní:
  • Šel, kam ho nohy nesly.
    • Šel tam, kam nohy nesly.h
  • Odešli, odkud přišli.
  • Chci tam, kde jsem nebyl.
  • Kudy prošli, nic nezůstalo.

• časové:
  • Počkejte, až přijdu.
  • Když jsme přišli, utekl.
  • Dříve než usnu, čtu si.
  • Usínal, kdykoli jsem odešel.

• způsobové/měrové:
  • Utíkal, jak mohl.
  • Chtělo to tak, aby měla radost.
  • Je starší, než vypadá.
  • Čím víc kradl, tím víc upozorňoval.

• podmínky:
  • Když nezaplatí, nic nedostane.
  • Odejdu, jestli nepřijde.
  • Je-li čestný, odevzdá to.
  • Nevím, zda to udělal.

• přípustky:
  • Přihlásil se, i když to neuměl.
  • Třebaže prohrával, nevzdal se.
  • Dorazil pozdě, přestože vyrazil včas.
  • Uspořádáme to, i kdyby pršelo.

• příčinné:
  • Koupili to, protože to bylo levné.
  • Nepotkali se, poněvadž se opozdil.
  • Neměl ho rád, a tak vystřelil.
  • Ukradli to, neboť usnul.

• účelové:
  • Spoutali ho, aby neutekl.
  • Chytni se, ať nespadneš.
  • Neprozradil tajemství, aby to nepokazil.
  • Ať rozsvítí světla, musíme vidět.