Mikuláš Gramus z Osoblahy (Nicolai Gramus), kanovník v metropolitní kapitule u svatého Václava v Olomouci (canonici ecclesie Olomucensis), žádá papežský stolec, aby byly uznány a potvrzeny obsah a postupy vyplývající z níže specifikované papežské listiny, která mu byla udělena na provizi k prebendě ve Vlaštovičkách (in Wlastowicz), jež náleží kapitule u svatého Václava, a jejíž roční důchod nepřevyšuje pět hřiven stříbra. Svou žádost zdůvodňuje následovně: poté co na základě opčního práva obvyklého v olomoucké diecézi přijal jinou prebendu kanovník v kapitule u svatého Václava Jan Usk (Johannem Usk), uvolnila se prebenda kapituly u svatého Václava ve Vlaštovičkách, a zmíněný Mikuláš Gramus ji v legitimním termínu nabyl opčním právem poté, co se nejprve vzdal prebendy v Kobeřicích (in Pepricz). Protože si nebyl jistý, zda takovéto přijetí prebendy na základě opčního práva nebylo protiprávní, žádal papežský stolec, aby nařídil udělit mu provizi k zmíněné prebendě apoštolskou autoritou. Protože v statutech kapituly u svatého Václava je stanoveno, že nikdo nemůže činit opci, aniž by obvyklým způsobem nesídlil u řečeného kostela, měl řečený Mikuláš Gramus, který zde v době své opce nepobýval, a o čemž se uvedená papežská listina nezmiňuje, pochybnosti, zda tato listina nesvědčí o zamlčení tohoto faktu, což by mohlo vést do budoucna k tomu, že bude ohledně této prebendy právně napadán. Žádal tedy papežský stolec o potvrzení platnosti této listiny a zároveň o to, aby v žádané listině byla učiněna výslovná zmínka, že doposud nesídlil u řečeného kostela.
Mikuláš Durrer z Glubczyc (Nicolaus Durrer de Lupschicz), kněz olomoucké diecéze (presbiter Olomucensis diocesis), žádá papežský stolec, aby byl uveden ke všem právům (surrogare) na kanonikát a prebendu kapituly u kostela sv. Jana Křtitele ve Vratislavi (ecclesie Wratislaviensis), kterých se vzdal v níže uvedeném sporu o ně Petr Suermunt (Petrus Suermunt), apoštolský písař (litterarum apostolicarum scriptor). Zároveň žádá, aby mu byla k uvedeným kanonikátu a prebendě udělená provize v případě, že by se v uvedeném sporu ukázalo, že ani jedna ze stran (si neutrum) níže uvedeného sporu by k nim neměla právo. Roční důchod zmíněných kanonikátu a prebendy nepřevyšuje 14 hřiven stříbra a s denní dávkou (quotitdianis distribucionibus) 15 hřiven stříbra. Nejprve se spor řešil u apoštolského soudního dvora mezi kanovníkem v kapitule u svatého Václava Mikulášem Gramusem (Nicolaus Gramus) a Michaelem Beyerem (Michael Beyer) poté, co se řečené kanonikát a prebenda uvolnily smrtí Heřmana z Borsnicz (Hermanni Borsnicz). Později v apelačním procesu vstoupil do sporu zmíněný Petr Suermunt a získal jiný definitivní rozsudek. Tím vznikl spor mezi řečeným Mikulášem Gramusem a tehdy ještě žijícím Petrem Suermuntem, v němž došlo k určitým procesním krokům, vyjma rozsudku. Pak bylo ale některými řečeno, že zmíněný papežský písař Petr se svobodně vzdal svých práv na řečený kanonikát s prebendou, jehož právo držby přijal na základě vykonání tří rozsudků zmíněný Mikuláš Gramus, do rukou jistého papežského auditora, který ji z moci papežské přijal. Tomuto papežskému udělení nemá vadit (non obstantibus), že drží stálý vikariát v olomoucké diecézi.
Papež Martin V. schvaluje obě supliky bez výhrad (Fiat ut petitur pro utroque O.).
- A: N/A
- B: AAV; R. Suppl. 146 (lib XIV de vacantibus per fiat a. tercio)