Papež Martin V. píše římskému a uherskému králi Zikmundovi Lucemburskému (Sigismundo, Romanorum et Ungarie regi), že ačkoliv má obavy o úsilí vykořenit husitskou herezi rozšířenou v Českém království (in regno tuo Bohemie) a v jeho sousedství, tak díky nedávno doručenému králově listu, vydanému v Bratislavě (Posonii) 28. září tohoto roku, v něm vzrostla určitá naděje ve svaté vítězství. Papež připomíná obsah králova listu: poté, co zmíněný král Zikmund zajistil ochranu svého Uherského království, vyslal do Království českého velké vojsko, a poté, co již bylo uzavřeno manželství mezi rakouským vévodou Albrechtem II. Habsburským (Albertum, ducem Austrie) a Alžbětou (filiam Elizabeth, tuam genitam), dcerou krále Zikmunda, disponuje král Zikmund společně s řečeným vévodou proti heretikům velkou mocí, čímž nepochybuje, že budou heretici potupeni a navrácení do lůna církve. Papeže taková zpráva uklidnila, neboť doufá, že králova moc s pomocí všemohoucího boha nedovolí, aby taková zrada a taková hříšnost proti katolické víře trvaly dlouhou dobu. Papež králi připomíná, že má usilovat především o naplnění závazku vítězství, neboť má povinnost být mezi křesťanskými knížaty prvním bojovníkem za katolickou víru a ochráncem křesťanského náboženství a církve, a také proto, že zkáza ničí jeho království, z něhož se nemůže těšit bez odstranění zla; tedy nejen že mu bylo svěřeno přede všemi jinými knížaty chránit křesťanskou víru, což náleží k důstojnosti římského krále, ale také je třeba konat ve věci míru v jeho království, zejména pak tím, že král Zikmund získá podporu jiných knížat v Německu (Allemanie principibus), která, jak se papeži jeví, jsou ochotna krále podpořit v tom, aby byla zlovolná hereze vyvrácena. Závěrem zmíněného krále Zikmunda ujišťuje, že pokud bude s boží pomocí takto konat, neučiní nic užitečnějšího k dosažení boží milosti, k zajištění si slávy u lidí a k upevnění své moci, a to i přes mnoho velkých věcí, které během života vykonal.