Papež Martin V. píše římskému a uherskému králi Zikmundovi Lucemburskému (Sigismundo, Romanorum et Ungarie regi), že ačkoliv má obavy o úsilí vykořenit husitskou herezi rozšířenou v českém království (in regno tuo Bohemie) a v jeho sousedství, tak díky nedávno doručenému králově listu, vydanému v Bratislavě (Posonii) 28. září tohoto roku,1 v něm vzrostla určitá naděje ve svaté vítězství. Papež připomíná obsah králova listu: poté, co zmíněný král Zikmund zajistil ochranu svého uherského království, vyslal do Království českého velké vojsko, a poté, co již bylo uzavřeno manželství mezi rakouským vévodou Albrechtem II. Habsburským (Albertum, ducem Austrie) a dcerou krále Zikmunda Alžbětou (filiam Elizabeth, tuam genitam), disponuje král Zikmund společně s řečeným vévodou proti heretikům velkou mocí, čímž nepochybuje, že budou heretici potupeni a navrácení do lůna církve. Papeže taková zpráva uklidnila, neboť doufá, že králova moc s pomocí všemohoucího boha nedovolí, aby taková zrada a taková hříšnost proti katolické víře trvaly dlouhou dobu. Papež králi připomíná, že má usilovat především o naplnění závazku vítězství, neboť má povinnost být mezi křesťanskými knížaty prvním bojovníkem za katolickou víru a ochráncem křesťanského náboženství a církve, a také proto, že zkáza ničí jeho království, z něhož se nemůže těšit bez odstranění zla; tedy nejen že mu bylo svěřeno přede všemi jinými knížaty chránit křesťanskou víru, což náleží k důstojnosti římského krále, ale také je třeba konat ve věci míru v jeho království, zejména pak tím, že král Zikmund získá podporu jiných německých knížat (Allemanie principibus), která, jak se papeži jeví, jsou ochotna krále podpořit v tom, aby byla zlovolná hereze vyvrácena. Závěrem zmíněného krále Zikmunda ujišťuje, že pokud bude s boží pomocí takto konat, neučiní nic užitečnějšího k dosažení boží milosti, k zajištění si slávy u lidí a k upevnění své moci, a to i přes mnoho velkých věcí, které během života vykonal.
1: RI XI, s. 326, č. 4614.
- A: N/A
- B: AAV; [R. Vat.] [354?] (Ex Reg. orig. An. V. de Curia lib. III, fol. 333)2
2: V MVB VII/1, s. 411‒412, č. 1004 , se uvádí pouze odkaz na edici: Theiner 2, 1860, s. 203‒204, č. 362, zde je pak výše zmíněná forma zápisu o archivním dochování; text listiny byl publikován také v Raynaldus 18, 1693, s. 35 s marginální poznámkou: a Lib. brev. pag. 7. Z povahy listiny a odkazů v edicích je velmi pravděpodobné, že se opis listiny dochoval ve vatikánské řadě papežských register.