Císař Zikmund připomíná českým pánům, že ho jednomyslně uznali za svého pána a slíbili mu radu a pomoc proti jeho nepřátelům. Přesto se den ode dne proti Zikmundovi vzmáhají lidé z Hradce Králové (Hradczene), Jan Roháč z Dubé (Rohacz) a další (i jiní), proti kterým sám Zikmund až dosud činil opatření výhradně z vlastních prostředků podle svých možností, aniž by mu kdokoli aktivně pomáhal s vlastními prostředky (by sě nám pomocí kterú svým nákladem ... kto ukázal). Zikmund si to už déle nemůže dovolit, protože z této země nemá žádný příjem a musí si prostředky pracně opatřovat jinde, ačkoliv to všechno snáší rád pro obecné blaho země.
Císař Zikmund proto žádá radu a pomoc od českých pánů (žádámeť ot vás i prosíme), aby mohl dále realizovat své záměry. Zikmund totiž nehledá jen své vlastní dobro, ale i obecné blaho a prospěch země (my tuto vlastnie ižádné kořisti nehledíme, než toliko obecného a zemského dobrého).
Bylo rozhodnuto o činnosti zemského soudu - tj. půhony a soudní výroky (póhonové a súdové před sě šli), ale mezi lidmi vzniká mnoho těžkých záští, že někteří z nich mohou odmítat rozsudky zemského soudu (mohli otpierati takovým nálezóm a súdóm). Tak tomu bylo za jeho bratra krále Václava IV., blahé paměti, kdy někteří nebyli přinuceni k poslušnosti (nebyli dotiščeni jakož slušalo). Zikmund to však v zájmu pokoje a obecného blaha v království nedovolí. Když loni v létě a letos v zimě jednal s pány o záležitostech týkajících se království a obecného blaha, rozhodl se zůstat v české zemi tak dlouho, jak bude třeba. Císař Zikmund přece nepřichází kvůli vlastnímu, ale kvůli obecnému prospěchu země. Bylo by nyní nevhodné nechat království v rozvratu, nicméně Zikmund věří, že s podporou pánů a s boží pomocí nastolí v zemi mír.
Nakonec císař Zikmund žádá české pány, aby mu poskytli potřebnou pomoc, kterou mu oni slíbili ještě před jeho příchodem (dřieve ješče, nežli do země přijeli sme … nám to rčeno jest i naděje plná dána) do Čech. Na tento závazný slib Zikmund pevně spoléhal (na to jsme sě tak ubezpečili, věřiece vám), neboť bez uvedené pomoci není schopen se postarat o výše zmíněné záležitosti, které se netýkají jeho vlastního, ale obecného blaha země (to bude ne naše vlastnie, ale vaše i všie země dobré).
- A: N/A
- B: SOA Třeboň; Historica Třeboň; inv. č. 479, sign. 398
- A: N/A
- B: https://digi.ceskearchivy.cz/111475
- RI XI, č. 11846 (němčina)
- RI XI NB/3, s. 283‒285, č. 203 (němčina)
- Palacký 1854a, s. 255‒256
- Palacký 1851, s. 375‒377
- Klier 1905, s. 2‒4
- Šmahel 1993-III, s. 317
- Šmahel 2002-III, s. 1686‒1687
- Hoensch 1996, s. 450
- Kavka 1998, s. 230‒231
Zikmund předložil požadavek na zavedení všeobecné berně během zasedání zemského soudu v lednu a únoru 1437. Požadovaná všeobecná berně se měla vybírat ve dvou termínech: jedna polovina 7. března, druhá 10. srpna. Peníze měly být použity na potlačení středisek vzpoury ‒ Hradce Králové a hradu Sion. Na začátku března však došlo k převratu ve městě Hradec Králové, které nakonec 21. března 1437 přešlo na královskou stranu (Čornej 2000, s. 643). Z korespondence mezi Zikmundem a Oldřichem z Rožmberka z konce března se dozvídáme o zpoždění při výběru berně (viz regest ; regest ). Později si rytíři stěžovali pánům, že generální berně byla schválena bez souhlasu sněmu (AČ III, s. 455, č. 27 ; srov. Bartoš 1966, s. 209, pozn. 36).