Král Zikmund oznamuje Oldřichovi z Rožmberka, že Jindřichovi z Drahova (statečnému Gindrzichowy z Drahowa) byla zastavena královská berně z klášterních vesnic Svéraz (Sweraz) a Zátoň (Zaton), dokud nebude splacen dluh 400 kop českých grošů, jak o tom podrobněji svědčí královská listina (aby ty platy, ješto nám od kláštera do komory našie dávají, vybral až na sražení te summy). Oldřich však uplatnil nárok na výnosy z těchto vesnic na základě listiny vydané Zikmundovým bratrem králem Václavem IV. pro rožmberské předky (že ty jisté platy zdviháš a sě v ně viezeš některakým listem ... bratra krále Waczlawa ... od svých přědkóv). Bez ohledu na to však král Zikmund vyrozuměl z Oldřichova listu, že pánům z Rožmberka byla listinou Václava IV. předána pouze dědičná ochrana klášterního zboží (že tvoji přědci i ty v tom listě zapsáno nemáte nežli opravu dědičnú), která nezahrnuje příjmy těchto vesnic (než neznamenáme by platy od toho jměl vzieti). Proto Zikmund požaduje, aby Oldřich zaplatil 200 kop grošů z předepsané částky (z toho zbožie) jmenovanému Jindřichovi. Zbývající částku mu král Zikmund vyplatí z jiných královských příjmů.
- Dole vpravo: De mandato domini regis.
- Vnější adresa: Nobili Vlrico de Rozemberg fideli nostro dilecto.
- A: SOA Třeboň; Pobočka Český Krumlov; Velkostatek Český Krumlov; sign. I 3 K β 28
- RI XI NB/3, s. 328‒331, č. 238 (němčina; falzum)
Vročení 1422 nejlépe vychází s denním datem 6. května, které připadá na středu a shoduje se i s itinerářem krále Zikmunda (viz dále).
Kalousek jako první vyjádřil pochybnosti o pravosti listiny. Zvlášť podezřelý mu byl prosebný tón posledních dvou vět. Zmíněnou listinu Václava IV. ztotožnil s listinou z 22. října 1401, ačkoli ta se týkala ochrany zboží zlatokorunského, což si Kalousek uvědomoval. Rynešová Kalouskovu argumentaci odmítla s tím, že prosebný tón se objevuje i v dalších Zikmundových listech, a že Oldřich již tehdy hrál v králově protihusitské politice významnou roli. Oldřich se údajně odvolával na Václavovu listinu z roku 1396, jejíž obsah však není znám, protože původní text byl vymazán a nahrazen jiným (včetně "nového" data 11. května 1380, ale se zachováním původní kancelářské poznámky). Skutečnost, že autor listu zřejmě nevěděl, že vesnice Svéraz a Zátoň patří dvěma různým klášterům, vysvětlila Rynešová jako pouhou písařskou chybu. Podle jejího názoru má být odkaz na pravý obsah Václavovy listiny, který byl teprve později Oldřichem zfalšován, přesvědčivým důkazem pravosti listiny. Rynešová také tvrdí, že nedbalé sepsání listiny vzbuzuje sice podezření, avšak lze ho prý vysvětlit častými přesuny královské kanceláře v té době. Robert Šimůnek plně převzal argumentaci předloženou Rynešovou.
Prosebný tón listu, na který Kalousek správně upozornil, není jediným nápadným rysem, který vzbuzuje vážné podezření. Také obsah se zdá být velmi neobvyklý. Král Zikmund sice neuznal Oldřichovy nároky na výnosy z klášterního zboží, ale dovolil mu vyplatit zástavu za polovinu částky od Jindřicha z Drahova. Zdá se velmi nepravděpodobné, že by se Zikmund v té době nebo kdykoli jindy choval k Oldřichovi tak vlídně. Předchozí bádání navíc nevzalo v úvahu, že obsah pravé zástavní listiny ze 7. dubna 1421 je v dopise reprodukován nesprávně. Zástava, která měla být vykoupena, se ve skutečnosti týkala všech klášterních příjmů a užitků (utilitatibus et iustis proventibus). Podle listu měl ale Jindřich z Drahova v zástavě pouze královskou berni z příslušných klášterních statků (aby ty platy, ježto nám od kláštera do komory našie dávají, vybral až na sražení te sumy). Dále autor (z neznámých důvodů) zamlčel jméno Buška z Drahova, Jindřichova bratra, který byl v královské zástavní listině uveden jako druhý příjemce a žil nejméně do roku 1436. Z formálního hlediska je třeba za neobvyklé považovat i kancelářskou poznámku (de mandato domini regis), i když se někdy objevuje na pravých listinách.
Nelze zcela vyloučit, že se autor dopisu odvolával na pravou (dnes ovšem neznámou) Václavovu listinu, jak tvrdí Rynešová. Z toho však nelze vyvozovat bezpodmínečnou pravost listu. Slabinou tohoto argumentu je především skutečnost, že obsah Václavovy domnělé listiny není znám. V nejlepším případě lze předpokládat, že listina se původně týkala ochrany (oprava dědičná nebo tuitio et gubernatio), jako v Kalouskem citované listině z roku 1401 týkající se kláštera Zlatá Koruna (tutorem ... monasterii Sanctae Coronae ... in suam tuitionem et gubernationem). Václavova listina zfalšovaná Oldřichem pak jasně svědčí o změně právního stavu. Podle této listiny měl král Václav IV. předat Janovi z Rožmberka do dědičného držení zboží, které daroval kostelům v Svérazi a Zátoni, s podmínkou, že on ani jeho nástupci toto zboží v budoucnu nikomu neprodají ani nezastaví.
Rekonstruované roční datum vydání (1422) je také argumentem pro falzum, ačkoli se shoduje s královským itinerářem. Oldřich vykoupil zástavu od Jindřicha z Drahova jménem krále až 11. listopadu 1431, tedy devět let po údajném královském listu. Zdá se velmi nepravděpodobné, že by Oldřich s platbou otálel tak dlouho, kdyby podmínky výkupného byly pro něj tak výhodné. Nemělo by se také zapomínat, že list neobsahuje žádný údaj o roku.
Přesné okolnosti vzniku listu však nelze určit. Můžeme pouze konstatovat, že kromě Oldřicha z Rožmberka, Jindřicha a Buška z Drahova a pravděpodobně Materny z Ronova (viz komentář k regestu 1422_01_24a_ZZ) si na předmětné klášterní zboží činil nárok také Jan Smil z Křemže, který vedl proti Oldřichovi ostrý spor. V dohodách o příměří uzavřených mezi Oldřichem a Janem v letech 1427‒1429 se mimo jiné uvádí, že bylo rozhodnuto, že Jan Smil může dočasně čerpat 50 kop českých grošů z panství Svéraz. Kolem roku 1437 se však musel nadobro vzdát Svérazu ve prospěch Oldřicha.
Navzdory výše uvedeným argumentům nelze nade vší pochybnost prokázat, že list je jednoznačné falzum, ani že je jednoznačně pravý. Doložit lze pouze podezření na padělek. Na rozdíl od jiných pravých i padělaných listů týkajících se stejných klášterních statků nebyl podezřelý list 21. srpna 1454 vidimován společně s nimi.