Král IDZikmund oznamuje IDOldřichovi z IDRožmberka, že IDJindřichovi z IDDrahova (statečnému Gindrzichowy z Drahowa) byla zastavena královská berně z klášterních vesnic IDSvéraz (Sweraz) a IDZátoň (Zaton), dokud nebude splacen dluh 400 kop českých grošů, jak o tom podrobněji svědčí královská listina (aby ty platy, ješto nám od kláštera do komory našie dávají, vybral až na sražení te summy).1 IDOldřich však uplatnil nárok na výnosy z těchto vesnic na základě listiny vydané IDZikmundovým bratrem králem IDVáclavem IV. pro rožmberské předky (že ty jisté platy zdviháš a sě v ně viezeš některakým listem ... bratra krále Waczlawa ... od svých přědkóv).2 Bez ohledu na to však král IDZikmund vyrozuměl z IDOldřichova listu, že pánům z IDRožmberka byla listinou IDVáclava IV. předána pouze dědičná ochrana klášterního zboží (že tvoji přědci i ty v tom listě zapsáno nemáte nežli opravu dědičnú), která nezahrnuje příjmy těchto vesnic (než neznamenáme by platy od toho jměl vzieti). Proto IDZikmund požaduje, aby IDOldřich zaplatil 200 kop grošů z předepsané částky (z toho zbožie) jmenovanému IDJindřichovi. Zbývající částku mu král IDZikmund vyplatí z jiných královských příjmů.
1: Viz 1421_04_07a.2: Jedná se o pravou listinu krále IDVáclava IV., kterou IDOldřich později zfalšoval, viz komentář k edici: LOR I, s. 251‒252, č. 361 .
- Dole vpravo: De mandato domini regis.
- Vnější adresa: Nobili IDVlrico de IDRozemberg fideli nostro dilecto.
- A: SOA Třeboň; Pobočka Český Krumlov; Velkostatek Český Krumlov; sign. I 3 K β 28
- RI XI NB/3, s. 328‒331, č. 238 (němčina; falzum)
Vročení 1422 nejlépe vychází s denním datem 6. května, které připadá na středu a shoduje se i s itinerářem krále IDZikmunda (viz dále).
Kalousek jako první vyjádřil pochybnosti o pravosti listiny. Zvlášť podezřelý mu byl prosebný tón posledních dvou vět. Zmíněnou listinu IDVáclava IV. ztotožnil s listinou z 22. října 1401, ačkoli ta se týkala ochrany zboží zlatokorunského, což si Kalousek uvědomoval.3 Rynešová Kalouskovu argumentaci odmítla s tím, že prosebný tón se objevuje i v dalších IDZikmundových listech, a že IDOldřich již tehdy hrál v králově protihusitské politice významnou roli.4 IDOldřich se údajně odvolával na IDVáclavovu listinu z roku 1396, jejíž obsah však není znám, protože původní text byl vymazán a nahrazen jiným (včetně "nového" data 11. května 1380, ale se zachováním původní kancelářské poznámky).5 Skutečnost, že autor listu zřejmě nevěděl, že vesnice IDSvéraz a IDZátoň patří dvěma různým klášterům, vysvětlila Rynešová jako pouhou písařskou chybu. Podle jejího názoru má být odkaz na pravý obsah IDVáclavovy listiny, který byl teprve později IDOldřichem zfalšován, přesvědčivým důkazem pravosti listiny. Rynešová také tvrdí, že nedbalé sepsání listiny vzbuzuje sice podezření, avšak lze ho prý vysvětlit častými přesuny královské kanceláře v té době. Robert Šimůnek plně převzal argumentaci předloženou Rynešovou.6
Prosebný tón listu, na který Kalousek správně upozornil, není jediným nápadným rysem, který vzbuzuje vážné podezření. Také obsah se zdá být velmi neobvyklý. Král IDZikmund sice neuznal IDOldřichovy nároky na výnosy z klášterního zboží, ale dovolil mu vyplatit zástavu za polovinu částky od IDJindřicha z IDDrahova. Zdá se velmi nepravděpodobné, že by se IDZikmund v té době nebo kdykoli jindy choval k IDOldřichovi tak vlídně. Předchozí bádání navíc nevzalo v úvahu, že obsah pravé zástavní listiny ze 7. dubna 1421 je v dopise reprodukován nesprávně. Zástava, která měla být vykoupena, se ve skutečnosti týkala všech klášterních příjmů a užitků (utilitatibus et iustis proventibus).7 Podle listu měl ale IDJindřich z IDDrahova v zástavě pouze královskou berni z příslušných klášterních statků (aby ty platy, ježto nám od kláštera do komory našie dávají, vybral až na sražení te sumy). Dále autor (z neznámých důvodů) zamlčel jméno IDBuška z IDDrahova, IDJindřichova bratra, který byl v královské zástavní listině uveden jako druhý příjemce a žil nejméně do roku 1436.8 Z formálního hlediska je třeba za neobvyklé považovat i kancelářskou poznámku (de mandato domini regis), i když se někdy objevuje na pravých listinách.9
Nelze zcela vyloučit, že se autor dopisu odvolával na pravou (dnes ovšem neznámou) IDVáclavovu listinu, jak tvrdí Rynešová. Z toho však nelze vyvozovat bezpodmínečnou pravost listu. Slabinou tohoto argumentu je především skutečnost, že obsah IDVáclavovy domnělé listiny není znám. V nejlepším případě lze předpokládat, že listina se původně týkala ochrany (oprava dědičná nebo tuitio et gubernatio), jako v Kalouskem citované listině z roku 1401 týkající se kláštera IDZlatá Koruna (tutorem ... monasterii Sanctae Coronae ... in suam tuitionem et gubernationem). IDVáclavova listina zfalšovaná IDOldřichem pak jasně svědčí o změně právního stavu. Podle této listiny měl král IDVáclav IV. předat IDJanovi z IDRožmberka do dědičného držení zboží, které daroval kostelům v IDSvérazi a IDZátoni, s podmínkou, že on ani jeho nástupci toto zboží v budoucnu nikomu neprodají ani nezastaví.10
Rekonstruované roční datum vydání (1422) je také argumentem pro falzum, ačkoli se shoduje s královským itinerářem. IDOldřich vykoupil zástavu od IDJindřicha z IDDrahova jménem krále až 11. listopadu 1431, tedy devět let po údajném královském listu.11 Zdá se velmi nepravděpodobné, že by IDOldřich s platbou otálel tak dlouho, kdyby podmínky výkupného byly pro něj tak výhodné. Nemělo by se také zapomínat, že list neobsahuje žádný údaj o roku.
Přesné okolnosti vzniku listu však nelze určit. Můžeme pouze konstatovat, že kromě IDOldřicha z IDRožmberka, IDJindřicha a IDBuška z IDDrahova a pravděpodobně IDMaterny z IDRonova (viz komentář k regestu 1422_01_24a_ZZ) si na předmětné klášterní zboží činil nárok také IDJan Smil z IDKřemže, který vedl proti IDOldřichovi ostrý spor.12 V dohodách o příměří uzavřených mezi IDOldřichem a IDJanem v letech 1427‒1429 se mimo jiné uvádí, že bylo rozhodnuto, že IDJan Smil může dočasně čerpat 50 kop českých grošů z panství IDSvéraz.13 Kolem roku 1437 se však musel nadobro vzdát IDSvérazu ve prospěch IDOldřicha.14
Navzdory výše uvedeným argumentům nelze nade vší pochybnost prokázat, že list je jednoznačné falzum, ani že je jednoznačně pravý. Doložit lze pouze podezření na padělek. Na rozdíl od jiných pravých i padělaných listů týkajících se stejných klášterních statků nebyl podezřelý list 21. srpna 1454 vidimován společně s nimi.15
3: UBGoldenkron, s. 330‒331, č. 137; AČ XXI, s. 281‒282, č. 11 .4: LOR I, s. 278‒279, č. 384 .5: Ed.: LOR I, s. 251‒252, č. 361 . Podle bádání vzniklo toto falzum buď ve 20. nebo 30. letech 14. století (Šimůnek 2005, s. 56), nebo po roce 1431 (pravděpodobněji na počátku 50. let 14. století). Takto Schmidt 1894 / 1895, s. 336; jeho domněnky zpochybnila Rynešová (LOR I, s. 252, č. 361 ); srov. Mareš 1895, s. 373‒374; Hlaváček 1970, s. 135, pozn. 12; Maráz 1998, s. 54, 64‒65.6: Šimůnek 2005, s. 55‒56.7: 1421_04_07a8: Sedláček 1885-IV, s. 338.9: Forstreiter 1924, Excurs, s. 8, kde se tato kancelářská poznámka vyskytuje se jménem relátora.10: Ed.: LOR I, s. 251‒252, č. 361 .11: Reg.: LOR I, s. 134, č. 194 . Kvitance z roku 1431 se dochovala pouze jako starý regest.12: Srov. Schmidt 1915, s. 46‒47; Šimůnek 2005, s. 55‒56.13: LOR I, s. 96, č. 140 ; s. 111, č. 163. Viz Šimůnek 1997/1998, s. 11, pozn. 116.14: LOR I, s. 218‒219, č. 326 , zde s. 219: ... chtěli zapsati Sverazské sbožie, a jáť sem toho proti TMti učiniti nechtěl, poněvadž sem na to prvé zápisu nejměl.15: LOR IV, s. 374, č. 523 .