Císař Zikmund oznamuje Oldřichovi z Rožmberka, že obdržel od jeho poslů dva jeho listy a že se s nimi ve všech bodech dobře seznámil. S radostí vyslechl zprávu, že Táborité předali Lomnici nad Lužnicí (Lomnicze) Oldřichovi se všemi holdy (kterakť jsú Táboři Lomnicze sstúpili i holdy propustili), protože Zikmunda vždy těší to, co prospívá Oldřichovi; Zikmund bude Oldřicha v těchto věcech vždy podporovat, jak nejlépe bude umět (to sme rádi slyšali, neb cožby tobě k požitku bylo, tohoť bychom vždy dobře přáli a k tomu pomohli, kdež bychom mohli). S ohledem na Oldřichovu prosbu, aby Zikmund pamatoval na jeho dřívější službu a vzal v úvahu jeho úpadek (abychme na tvú starú složbu spomínali a tvú záhubu opatřili), císař ho ujistil, že na jeho věrnou službu nezapomněl, ale má ji stále na paměti. Připomíná ale Oldřichovi, že v poslední době musel obstarat mnoho peněz na uklidnění situace ve svém Českém království; Oldřich proto musí pochopit, že Zikmund nemůže pro jeho záležitosti udělat tolik, kolik by si přál. Nyní však jedná s českými pány a dalšími dobrými lidmi, jejichž poselstvo pobývá u něj, a doufá, že české záležitosti budou brzy dobře vyřízeny a on bude moci být se svými lidmi v Čechách (u vás v Czechach budem); podrobněji o tom napíše Zikmund Oldřichovi později. Jakmile Zikmund přijede do Čech, promluví si s Oldřichem o jeho záležitostech a bude se jimi zabývat. Císař Zikmund se vyjadřuje také ke sporům mezi Oldřichem a Burianem z Gutštejna (Buryana) zmíněným v Oldřichově listu a k příměří mezi nimi. Zikmundovi je velmi líto všeho, co Burian nebo jeho lidé dělají proti královským příkazům (pak jakož si nám psal o Buryana a o tom příměří mezi vámi etc., co by Buryan neb ti jeho učinili mimo naše přikázánie, to by nám žel bylo). Oldřich by se měl ze své strany chovat lépe; Zikmund ještě napíše Burianovi a nařídí mu dodržování příměří (ale pro to vždy učiň své lepšie, neb my opět napíšem a přikážem, aby příměřie držáno bylo).
- Dole vpravo: Ad mandatum domini imperatoris Gaspar Slick miles cancellarius
- Na rubu vnější adresa: Nobili Vlrico de Rozemberg fideli nostro dilecto
- A: originál; papír; uzavřený list (litterae clausae)
- B: prostý opis z 19. století
- C: prostý opis z 19. století
- A: SOA Třeboň; Velkostatek Třeboň; sign. I A 1 A α č. 10a
- B: SOA Třeboň; Historica Třeboň; sign. 361
- C: ANM Praha; C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato
- UB II, s. 518, č. 42 (němčina)
- RI XI, č. 11223 (němčina)
- RI XI NB/3, s. 243‒245, č. 179 (němčina)
Lomnice nad Lužnicí, kterou ovládali Táborité, byla od jara do podzimu 1435 obléhána vojskem Oldřicha z Rožmberka (dále viz Kubíková 2004, s. 76; Šimůnek 2005, s. 58‒59). Lomnická posádka kapitulovala až po devíti měsících obklíčení. Oldřich nechal pevnost okamžitě zbourat, aby zabránil nové hrozbě, která by z ní vycházela. 12. listopadu uzavřel Oldřich s hejtmanem Bedřichem ze Strážnice, purkmistrem a celou táborskou obcí dohodu o postoupení Lomnice (viz regest ). Proti tomu se však postavil Jan IV. z Hradce a Telče, který považoval Lomnici za své dědictví (viz regest ), protože ji Zikmund kdysi zastavil jeho otci Janovi III. z Hradce (viz regest ). Jana podporoval i jeho vlivný příbuzný Menhart z Hradce (viz regest ), ale Oldřich nechtěl tyto nároky vůbec uznat. Argumentoval vysokými náklady na obléhání, které podnikl v zájmu země a při němž mu páni z Hradce nepomohli (viz regest a regest ). Zikmundův dopis by tedy ‒ pokud je pravý ‒ mohl být interpretován jako Zikmundovo uznání rožmberských nároků, které v žádném případě nebylo trvalé. V roce 1437 Zikmund zastavil lomnické panství Janovi ze Sezimova Ústí (AČ I, s. 497, č. 13 , resp. RI XI, č. 11736) jako náhradu za povýšení Tábora na královské město a požadoval, aby mu Oldřich z Rožmberka Lomnici postoupil (viz regest ).
Jak již bylo uvedeno, list není zcela bez podezření. Kromě neobvyklé chvály Oldřicha je zvláště zarážející Zikmundovo tvrzení, že je spokojen se vším, co Oldřichovi prospívá, neboť v jiných listech se Zikmund vyjadřoval k Oldřichovým výbojům a uzurpacím spíše zdrženlivě nebo kriticky a hájil práva skutečných majitelů. Je však docela dobře možné, že Zikmund v tomto případě zaujal jiný postoj, protože v důsledku dřívějšího převodu Lomnice skrze pány z Hradce na Tábority starou zástavu již zřejmě nepovažoval za právně platnou. Pravost pečeti nelze vzhledem k jejímu fragmentárnímu dochování ověřit; není však známo, že by Oldřich měl pro tento typ pečeti padělaný typář (k falšování pečetí Oldřichem viz Maráz 1998).