Císař Zikmund potvrzuje a obnovuje obyvatelům a dědičným vlastníkům z vesnice Stadice (de villa Stadicz) v Bílinském kraji (in districtu Bielinensi) u Ústí nad Labem (prope Vsk) a nad řekou Bílinou (super flumine Bieline) Martinovi Žírkovu (Martini Zirkonis), Martinovi Künzlovu (Martini Kynczlonis), Ondřeji Litoldovu (Andree Litaltonis) a Václavovi Künzlovu (Wenceslai Kynczlonis), stejně jako jejich dědicům na jejich přání vložené privilegium svého otce, císaře a krále Karla IV., o jejich právech, milostech a svobodách:
Císař Karel IV. vrací a daruje dědičným vlastníkům, rodným bratrům Litoldovi, Žirotovi (Zirota) a Kuncovi Radostovým (Cunczie Rodoste) z vesnice Stadice, i jejich legitimním potomkům obou pohlaví jejich svobody, práva a výhody. Řečení bratři i jejich předchůdci totiž byli stejně jako první obyvatelé této vesnice již od osídlení země a Českého království svobodní dědiční vlastníci a dědici. Jako takoví byli na svých polnostech a zbožích, které drželi dědičným právem, osvobozeni od všech odvodů a všech dalších požadavků a povinností, jak to popisují české kroniky již od doby, kdy byl odsud od pluhu ke knížectví vyzdvižen první český kníže Přemysl (Przemysly primi ducis Bohemorum). V nedávné minulosti však Karlův otec, král Jan, z nepozornosti a neznalosti jejich svobod předal vesnici a její obyvatele Jindřichovi z Lipé, který je neprávem ovládal a utlačoval. Karel jim tedy jejich svobody navrátil, stejně jako jejich čtyři lány se vším příslušenstvím. Zbývající tři lány ve Stadicích, které patřily Přemyslu Oráčovi a které řečení bratři vlastnoručně obdělávali, vyhradil Karel pro sebe a své nástupce. Dále osvobozuje příjemce, jejich děti a dědice od ročních dávek a jakýchkoliv jiných plateb, stejně jako od odvodů obilí či jiných plodin a také od všech povinností, obzvláště od královské berně. Nakonec stanovuje, aby se řečení dědici, jejich děti a potomci starali a střežili kvetoucí lískový keř, který vyrostl z biče zabodnutého do pole Přemyslem, a že mají oříšky z tohoto keře každoročně dodávat jemu a jeho nástupcům, českým králům. Dáno 12. května 1359 v Praze.
Císař Zikmund deklaruje, že je tato listina navždy platná, napravuje všechny jazykové, formální nebo obsahové nedostatky, které by se mohly ukázat v konfirmovaném privilegiu, a zakazuje všem lidem pod hrozbou jeho císařské a královské těžké nemilosti, aby tuto potvrzovací listinu porušovali.
- A: N/A
- B: Opis v rukopise českých královských register Zikmunda Lucemburského z let 1436‒1437
- C: Opis z 15. století v „Cancellaria regis Georgii“
- D: Insert v konfirmaci císaře Karla VI. z 23. ledna 1725
- E: Opis z roku 1726 (podle D)
- F: Opis z roku 1773 (podle D či E)
- G: Opis z 18. století
- H: Opis z 18. století
- I: Opis z 19. století (podle B)
- A: N/A
- B: Lobkovická knihovna v Nelahozevsi (dříve v Roudnici nad Labem); sign. VI Fb 19; pag. 1‒3
- C: NK ČR Praha; oddělení rukopisů; sign. XXIII D 163; fol. 611r‒612v
- D: SOA Plzeň; RA Falknovské větve Nostitz-Rienecků; inv. č. 1293; sign. AX 1; kart. 174; číslo listiny 60
- E: NA Praha; ČDK; inv. č. 759; sign IV D 7; kart. 555
- F: NA Praha; ČDK; inv. č. 759; sign IV D 7; kart. 555
- G: ANM; F ‒ Topografická sbírka; kart. 177; sign. Stadice; sub dato
- H: ANM; F ‒ Topografická sbírka; kart. 177; sign. Stadice; sub dato
- I: ANM; C ‒ Muzejní diplomatář; sub dato
- A: N/A
- B: N/A
- C: Manuscriptorium
- D: N/A
- E: N/A
- F: N/A
- G: N/A
- H: N/A
- I: N/A
- Čelakovský 1890, s. 123, č. 2
- RI XI, č. 11499
- RI XI NB/6, v tisku