Příklady vedlejších vět

podmětné/předmětné:

• Říká se, že žije v Brně. (Kdo, co se říká?)
• Je divné, když spolu nemluvíme. (Co je divné?)
• Přihlásil se [každý, kdo nic nevyhrál].
• Stačí, když to uděláš. (Co stačí?)
• Nestačí mu, aby vyhrál. (Co nestačí?)

• Petr zkoumal, kdo to zavinil. (Koho, co zkoumal?)
• Je nutné, aby splnil podmínky. (Kdo, co je nutné?)
• Řekli jsme, že to není pravda. (Co jsme řekli)
• Máš to, co sis zasloužil. (Koho, co si zasloužil)

Poznámky

Rozdělení vedlejších vět bude lepší udělat podle jejich formy, tedy podle toho, co se dá na úrovni gramatiky zachytit. Jejich „klasická“ větněčlenská role z formy podle mě neplyne (třeba předmětnou odlišíme jen tak, že se ve větě nachází podmět, viz poznámku u jedné předmětné).

V alternativních větách Mluví se [o tom, že žije v Brně]. a Šíří se [zvěsti, že žije v Brně]. jsou před vedlejšími větami uvozovací výrazy (jmenné fráze). Na úrovni gramatiky pak ty vedlejší věty patří dovnitř těch jmenných frází kvůli tomu, že je lze jako celek substituovat: Mluví se [o místě jeho trvalého pobytu]. a Šíří se [zvěsti o místě jeho trvalého pobytu]. (A vůbec, zrovna konstrukce „říká se“ vypadá spíš na všeobecný nevyjádřený podmět.)

přísudkové/sponové:

• Nebe bylo, jako by ho vymetl.
• Nejsem [takový, jak si myslíš]. ...přívlastková?
• Marek není [ten, kdo se bojí]. ...přívlastková?
• Není [takový, že by nepřišel].

přívlastkové:

• Znám [člověka, který přežil]. (přeživšího člověka)
• Mám rád [místa, kam se dá schovat]. (úkryty/útulky/schovky atd.)
• Chci vrátit [chvíli, kdy jsem chyboval]. (chvíli mé [největší/hloupé] chyby)
• Koupil jsem [počítače, jež nefungují]. (nefungující počítače)

Poznámky

Ve větě plní funkci přívlastku, a jsou tedy nesamostatné (vyžadují člen, kterému jsou přívlastkem/příznakem).

doplňkové:

• Řidič si připadal, jako by stál.

infinitivní

• Slyšel ptáky, jak zpívají. (ptáky zpívat)
• Nikdo ji neviděl, že by podváděla. (ji podvádět)
• Nechám tě, abys to dokončil. (tě dokončit to)

příslovečné

• místní:
  • Šel, kam ho nohy nesly.
    • Šel tam, kam ho nohy nesly.
    • Šel na místo, kam ho nohy nesly.
  • Odešli, odkud přišli.
  • Chci tam, kde jsem nebyl.
  • Kudy prošli, nic nezůstalo.

• časové:
  • Počkejte, až přijdu.
  • Když jsme přišli, utekl.
  • Dříve než usnu, čtu si.
  • Usínal, kdykoli jsem odešel.

• způsobové/měrové:
  • Utíkal, jak mohl.
  • Chtěl to tak, aby měla radost.
  • Je starší, než vypadá.
  • Čím víc kradl, tím víc upozorňoval.

• podmínky:
  • Když nezaplatí, nic nedostane.
  • Odejdu, jestli nepřijde.
  • Je-li čestný, odevzdá to. (Pokud/jestli(že) je...)
  • Nevím, zda to udělal.

• přípustky:
  • Přihlásil se, i když to neuměl.
  • Třebaže prohrával, nevzdal se.
  • Dorazil pozdě, přestože vyrazil včas.
  • Uspořádáme to, i kdyby pršelo.

• příčinné:
  • Koupili to, protože to bylo levné.
  • Nepotkali se, poněvadž se opozdil.
  • Neměl ho rád, a tak vystřelil.
  • Ukradli to, neboť usnul. (protože/jelikož)

Poznámka

„neboť“ se označuje za spojku souřadicí, ale nemůžeme ní spojovat několikanásobně, *Tvrdil, že je to správné, neboť že se tak obecně říká

---

• účelové:
  • Spoutali ho, aby neutekl.
  • Chytni se, ať nespadneš.
  • Neprozradil tajemství, aby to nepokazil.
  • Ať rozsvítí světla, musíme vidět.

Příklady hlavních vět

• odporovací
  • Čekali jsme, ale nepřišli.
  • Dlouhé vlasy mu padaly do čela, leč Honzík si jich nevšímal.
  • Míjela hodina, a on neobrátil ani stránku.

(to be continued)