Bohemund z Tarentu (v latinských kronikách psán Boamundus; 1052–1058 až 1111) byl italo-normanský válečník a dobrodruh, kníže z Tarentu a jeden z předních účastníků první křížové výpravy. Bohemund byl nejstarším synem Roberta Guiscarda, normanského dobyvatele posledních byzantských provincií v Itálii, Kalábrii a Apulii. Jindřich V. (8. ledna 1086 – 23. května 1125) byl synem Jindřicha IV. a císařem Svaté říše římské. Patřil k Sálské dynastii (označované též jako dynastie Jindřichovců). Boleslav III. Křivoústý (1085 - 28. říjen 1138) byl polský kníže (od 1102), který znovusjednotil stát. Boleslav byl posledním piastovským panovníkem, který vládl sjednocenému Polsku před jeho rozpadem ve 12.- 14.století, ke kterému sám napomohl svým nástupnickým testamentem. Vratislav II. (okolo 1033 – 14. ledna 1092) byl český kníže od 28. ledna 1061 do dubna 1085 a poté první český král z rodu Přemyslovců. Zároveň byl titulárním polským králem v letech 1085–1092. Jako kníže byl Vratislavem II., jako král Vratislavem I. (Wratislaus Primus Rex). Jitka (Judita) ze Schweinfurtu[1] (před 1003 – 2. srpna 1058) byla manželka Břetislava I. a česká kněžna. Jejím pradědem byl možná mocný bavorský vévoda Arnulf, současník svatého Václava. Svatý Václav (asi 907 – 28. září 935, příp. 929[1], německy Wenzel von Böhmen) byl český kníže a světec, který je považován za patrona Čech a Moravy[2] a symbol české státnosti. Svatá Ludmila (cca 860[1] – 15. září 921,[1] hradiště Tetín, dnešní Česká republika) byla manželkou prvního historicky doloženého Přemyslovce, knížete Bořivoje I., matkou knížete Vratislava, otce sv. Václava a chronologicky první českou svatou.