Já Maršík s Hrádku, Jan a Habart s Hrádku seděním na Lopatě, vyznáváme tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie nebo čtúc slyšeti budú, že jsme sstúpili a moci tohoto listu sstupujem, vsi Kozieho ve stu kopách grošov dobrých střiebrných rázu starého Pražského a desieti kop grošov platu ročnieho na lidech usedlých té vsi, k milostivé věnné zástavě, urozenému panoši Ivanovi z Nečtin seděním na Bubně, i tomu každému, ktožby tento list jměl s jeho dobrú volí; a ten jistý svrchu psaný plat slibujem osvoboditi a očistiti, a v zemské dsky vložiti i zpraviti před každým živým člověkem, k milostivé věnné zástavě, vedle obyčeje a řádu země této; a to máme a slibujem beze všie lsti učiniti prvnie suchy dni po dánie listu tohoto najprv příštie, nebo druhy suchy dni, anebo konečně třetie suchy dni, čtvrtých nečekajiec. A my Jan z Paběnic seděním v Nalžovách, Stibor z Chřenovic seděním v Karberce, Protiva z Svojšína, rukojmě i zprávce za svrchu psané jistce, slibujeme za ně i s nimi jednostajně nerozdielně mocí listu tohoto i naší dobrú věrú křesťanskú, rukú ovšem společnú a nerozdielnú, že ten svrchu psaný plat urozenému Ivanovi z Nečtin seděním na Bubně i tomu každému, ktožby tento list jměl s jeho dobrú volí, máme vložiti v zemské dsky k milostivé věnné zástavě, a to zpraviti i všeckno učiniti, což svrchupsáno stojí, beze všie odpory. Paklibychom toho neučinili, tehdy my rukojmě i jistci svrchu psaní, když budem od věřitelóv našich napomenuti, jeden druhého nečekaje, ani sě nebytím druhých vymlúvaje, ihned druhý den každý z nás s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma máme vjeti a vléci v obyčejné leženie země České, anebo miesto sebe moci bude každý z nás panoši řádu rytieřského poslati v to leženie do Střiebra neb do Rokycan, z těch dvú měst do jednoho nám jmenovaného, v dóm ctného hospodáře, kteráž nám bude od našich věřiteluov ukázána sic. Tu to leženie vedle řádu a obyčeje země České slibujeme držeti a plniti, a z něho na ižádné právo nevyjiežděti ani kterak vyniknúti, doněvadž bychom našim věřícím svrchu psaným nadepsaného platu ve dsky zemské nevložili a nezpravili, i všech těch škod, kteréžby naši věřící kolvěk pro naše neplněnie vzeli, jezdice, tráviec, šelíc, aneb kterakžby kolivěk jinak vzešly, ježtoby ty škody jeden z našich věříciech právem bez zmatku mohl pokázati, nesplnili a nezaplatili úplně a v cele penězi hotovými: nebo takové škody mají naše býti ale ne jich. A umřel-li by který z nás v tom času, jehož toho pane Bože nedaj, tehdy my živí zuostalí slibujem tak dobrého jiného i tak movitého toho umrlého miesto, u měsicci ote dne jeho smrti pořád čtúc, k nám postaviti, a list tento obnoviti bez jich všelikteraké škody, kolikrát toho bude potřebie, pod ležením svrchu psaným. Také přimlúvali-li by nám co naši věřiccí, nebo láli pro naše neplněnie a nekonánie, nemáme jim odmlúvati, než všudy znáti, žeť jsú oni právi, a my proti nim křivi. Paklibychom co proti tomu učinili, to bychom učinili proti své cti a vieře. A tomu všemu ku pevnosti a pro lepšie jistotu pečeti naše vlastnie s naší dobrú volí i s plným přiznáním k tomuto listu jsme přivěsili. Jenž jest dán anno domini MCCCC vicesimo quarto in die sancti Stanislai.

(Praesens litera intabulata est de mandato dominorum baronum ad hoc specialiter deputatorum anno domini MCCCCLIV, feria II in die Hieronymi).