němčinaVévoda Albrecht vyznává, že moravskými stavy povolená mimořádná daň není na škodu jejich právůmAHISTO Publisher

Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 (CC BY-SA 4.0)

KOMPLETNI REFERENCE PUVODNI LISTINY

MZA Brno; A 1 – Stavovské listiny; inv. č. 329

Zemská berně, odpovídající polovině ročních poddanských platů, mohla být na Moravě stejně jako v Čechách vybírána jen při nástupu nového panovníka, anebo při příležitosti sňatků jeho samotného i jeho dětí. Pokud ji panovník chtěl vybrat mimo tyto termíny, musel k tomu získat souhlas zemské obce (Borovský – Chocholáč – Sterneck 2007, s. 55–56). Taková situace zjevně nastala i v březnu 1437, kdy moravští stavové vévodovi Albrechtovi povolili vybrat zemskou berni odpovídající poddanským platům příštího svatojiřského termínu. Pokud byla roku 1437 vypsána mimořádná zemská berně, znamená to, že Albrecht již někdy předtím vybral obecnou berni, jež mu příslušela po nastoupení na moravský markraběcí stolec. Mohlo se tak teoreticky stát již roku 1424, když Albrecht převzal vládu v Moravském markrabství. Protož jej však tehdy uznávala jen malá část zemské obce a Albrecht musel o vládu v zemi intenzivně bojovat, je možné, že obecnou zemskou berni tehdy nevybral a že se tak stalo až po uzavření moravského landfrýdu a všeobecném uznání Albrechtovy vlády zemskou obcí v září 1434 (tak soudí Borovský – Chocholáč – Sterneck 2007, s. 56). Berně povolená stavy roku 1437 však již touto řádnou zemskou berní určitě být nemohla (jak se domníval Borovský 2005, s. 128, který listinu z roku 1437 spojil s berní vybranou po Albrechtově přijetí za markraběte a soudil, že Albrecht na Moravě zemskou berni vybral celkově jen jedenkrát). Dle dikce regestované listiny šlo již nepochybně o mimořádnou, stavy jednorázově schválenou berni.

Dle originálu.

Dle originálu

PE

PE

VídeňN/Avévoda Albrecht V. Rakouský[dle Posse 1910, tab. 19, č. 3: † sigillvm † alberti † dei † gracia † dvcis † avstrie et † marchionis † moravie]přírodnípřivěšená na pergamenovém proužku

originál; pergamen

Vévoda Albrecht V. Rakouský slibuje olomouckému biskupu Pavlovi, pánům, rytířům, panošům, duchovenstvu i městům Markrabství moravského, že mimořádná zemská berně odpovídající příštímu svatojiřskému úroku, který mu uvedení stavové na jeho žádost a s ohledem na dlouhé války a zkázu země povolili v markrabství vybrat, nemá být ke škodě jejich právům a svobodám. Albrecht se také zavazuje, že v budoucnu už žádnou mimořádnou daň nebude po moravských stavech požadovat a vždy se spokojí s řádnou zemskou berní, když má být podle stavovských práv a svobod vybírána sunder an dem rechten peren, der da nach irn freihaiten gevallen sol, uns lassen benugen.

Wir Albrecht, von Gotes gnaden herzog ze Ostrerreich, ze Steir, ze Kernden und ze Krain, markgraf ze Merhern und grave zu Tirol etc. Bekennen fur uns und unser erben und nachkomen, markgraven ze Merhern, mit disem brief und tun kunt allen gegenwurtigen und kunftigen, den er furkumbt. Als sich der erwirdig unser lieber freund her Paul, bischof ze Olomuncz, und die edeln unser lieben getrewn, all herren, ritter, knechtt, alle geistleichkait und stet unserr markgrafschaft ze Merhern durch unserr pete willen, auch durch manigerlay krieg, verderbnuss und betwingnuss desselben unsers lands, nicht betwungen, noch von kains rechtens wegen, sunder von irm gütleichen willen habent gewilkürt, uns ainen czins zu sand Iorgen tag gevallen ze lassen und ze geben und damit ze helffen, daz wir denselben czins in solhermass, als si uns des gegunnet haben, aufheben zu gemainem nucz und frumen desselben unsers lands ze Merhern, daz dasselb land damit in ain befridung und ordnung pracht werde. Darumb so geloben wir denselben herren, rittern und knechten bey unsern furstleichen wirdikaiten in kraft diczs briefs, daz in solch stewr und wilkur hinfur an irn rechten, freihaiten und gewonhaiten nicht sol zu schaden komen in dhainerlay weis, wan si uns dez von irm gutleichen willen und von kains rechtens wegen gegunnet habent. Wir sullen und wellen auch hinfur wider irn willen solher stewr nicht begern, sunder an dem rechten peren, der da nach irn freihaiten gevallen sol, uns lassen benugen ungeverleich. Und des zu urkund geben wir in den brief versigelt mit unserm grossen furstleichen anhangem insigl. Geben ze Wienn an phincztag vor dem suntag letare ze mittervasten nach Kristi gepurde vierczehenhundert jar, darnach in dem sybenunddreyssigisten jare.

D(ominus) d(ux) in (con)s(ilio).

Dominus dux in consilioŠvábenský 1965, s. 106, č. 329Borovský 2005, s. 126, pozn. 91http://www.mza.cz/a8web/a8apps1/a1/docs/A0001-329.htm