„Infrascripta obligatio est realiter facta de anno domini MCCCCXXVII in aestate, post recessum electorum et aliorum principum de campo propter terrorem Taboritarum et hussitarum.“

We jméno Božie, amen. My Hynek Krušina ze Šwamberka, Jan z Risenberka odjinud ze Skály, Aleš ze Šternberka odjinud z Holic, Hanuš z Kolowrat seděním na Krašowě, Zdeněk z Rožmitála seděním na Zbiroze, Zdeslaw Tluxa z Buřenic, purkrabie na Karlštaině, Wilém z Nečtin seděním na Kornberce, Burian z Gutštaina, Zdeněk z Drštky, purkrabie na Týně, Jan z Wrtba řečený Štěpanowec, Bušek Calta z Kamennéhory, Jan z Paběnic řečený Hrabiše, Habart ze Hrádku seděním na Lopatě, Lwík z Jiwian, purkrabie na Přimdě, Jan z Lestkowa seděním na Waldce, Lwik z Rowného, Iwan z Bubna, Jindřich ze Sedlce, purkrabie na Radyni, Bohuslaw z Chlumu, Jan starší i mladší bratřie z Ulic, Wilém z Přiechowic, Wilém z Netunic, Dúc z Wařin, Záwiše z Jimlína, Sezema a Hynek bratřie z Kocowa, Protiwa ze Swejšína, Jindřich ze Šwamberka, Petr a Pawel bratřie Ebrswini, Hrdoň z Dubňan seděním na Krakowci, Oldřich ze Slawic, Habart z Adlar, purkmistr a radda města Nowého Plzně: Vyznáváme tiemto listem přede všemi, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, že sme učinili, a mocí tohoto listu činíme, úmluvu s slovútnými: Jaroslawem z Bukowiny, s Janem Blehem z Těšnice, s Welkem z Březnice, s Janem z Kralowic, hauptmany, s knězem Prokopem i s jinými staršími vojska Táborského a Sirotčieho; a s urozenými pány, Meinhartem ze Hradce, Benešem z Kolowrat, Mikulášem z Lantšteina; a s statečnými a slovútnými Chwalem z Machowic a s Přibíkem z Klenowého seděním na Střiebře, Petrem a Janem bratří ze Swejšína seděním na Orlíku, Alšem z Žeberka, Jindřichem Hlawáčem z Dubé, Janem Koldú z Žampachu, Janem Žampachem z Potenšteina, s Benešem z Mokrowús, Janem z Rúpowa, Olfartem z Jawora, Bohuslawem z Wlčieho, Jakubem Kroměšínem z Březowic, Lwíkem ze Slawic řečeným Wšerubec, Františkem z Kotwice, Jaroslawem z Trocnowa, Jiříkem z Waldeka, Sigmundem z Třebolowic, Mikulášem Zásmukem, Petříkem z Luhowa, Janem Sudlici z Běstwiny, Čeňkem z Šárowa, Jakubem Čeňkem z Malešowa, Buškem ze Smolotyl, hauptmanem na Tachowě; a s opatrnými, múdrými, purkmistrem a konšely i obcemi měst Klatow, Domažlic, Sušice, Piesku, Prachatic, Horaždějowic, takovúto: že na den narozenie syna Božieho najprv příštieho máme sě sjeti my svrchu psaní páni, panoše, zemené, město Plzeň kraje Plzenského do Žebráka; a svrchu psaní hauptmané a obce Táborské a Sirotčie, i páni, panoše, města jich strany do Berúna. A tu sě sjedúce, máme své mistry a kněží a některé ze starších na Žebráce hradu postaviti; a oni svrchu psaní hauptmané obce Táborské, Sirotčie, páni, panoše, města, také své mistry a kněží tudiež na Žebráce hradě s některými staršími, kteříž sě jim zdáti budú hodní k tomu, mají postaviti; a to když jim dáme živý základ za ty, kteréž nám z mistróv, kněží a starších svěřie, a na našem je hradě na Žebráce postavie, do Berúna v jich moc, kteříž by sě jim zdáli, z našich vybrati, vždy dva za jeden, kromě těch, bez nichž by to slyšenie nemohlo býti. A tu když se sjedú, mají spolu o ty věci, o kteréž smy rozdielni mezi sebú, bratrsky z Písma svatého mluviti, zdali by s pomocí Pána Boha všemohúcieho mohli sě sami sjednati a mezi námi tyto sváry a krve prolévanie staviti. A na čemž by tu spolu jsúce se jednostajně sjednali, to slibujem beze všie otpory přijieti a to skutečně vésti, a bude-li potřebie, i brániti proti každému živému člověku toho tupiti chtějíciemu, s pomocí Pána Boha všemohúcieho. Pakli by sě ty osoby s obé strany vydané na čem nemohly sjednati, jehož Pane Bože rač ostřieci: tehdy my svrchu psaní slibujem to, což nám mistři a kněžie, i jiní, kteříž k tomu budú vydáni, a kteříž budú na svrchu psaném miestě s námi svedeni, dovedli písmem zákona Božieho starého neb nového, přijieti. Pakli by sě komu zdálo z nás, že by dóvod, kterýmž by dovodili, nebyl v pravém rozumu pověděn: tehdy mají nám k tomu dovésti doktory prvotnie cérkve svaté i jinými doktory svatými, kteří by Písmem svým nebyli otporni Písmu zákona Božieho starého neb nového. A cožkolivěk bude o ta záštie, kteráž jsú mezi námi, tiem trojím Písmem, zákonem starým anebo novým anebo doktory prvotnie cérkve svaté i jinými doktory svatými, kteříž by písmem svým nebyli otporni Písmu zákona Božieho starého neb nového, nebo dekretem dovedeno: to všecko slibujem přijieti s těmi mistry i knězi tu svedenými kteříž budú, i s svými poddanými, a to skutečně vésti; a proti těm, kteříž by to chtěli tupiti, ... chceme pomoci brániti a hájiti s pomocí Boží až do těch hrdel; a to pod základem najvyšším cti a viery našie, a pod ztracením všech statkóv i úřadóv svých, a pod vyhnáním z země České. A dále také úmluvu sme učinili: chtěl-li by kto neb kteří svrchu psaných hauptmanóv a obcí Táborských a Sirotčích, i pánóv a měst jich strany, v též úmluvy s námi vstúpiti, že máme jej neb je přijieti beze všie otpory, a to takto: aby nám list na sě učinil, zapisuje sě nám k tomu, jakož jsú svrchu psaní hauptmané, obce Táborské, Sirotčie, i páni, panoše, města jich strany nám sě zapsali; a když nám ten list dá nebo dadie s vysutými pečeťmi: tehdy je slibujem v též úmluvy přijieti, a jemu také týž list, kterýž sme svrchu psaným hauptmanóm, obciem Táborským i Sirotčiem, i pánóm, panošem, městom z jich strany učinili, také na sě v táž slova učiniti s pečeťmi vysutými. Dále také hlediece k tomu dobrému, kteréž v naději Božie (v) sněmu má sě státi, příměřie sme mezi sebú učinili až do svatého Jiřie nynie najprv příštieho; kteréžto příměřie s svými se všemi služebníky slibujem sobě křesťansky zdržeti, pod základy svrchu psanými, toho přidávajíc: jestliže by sě kteří z toho vytrhli a je přerušili, aby odčinili podlé spravedlnosti, a podlé nálezu těchto opravcí: urozených pánóv, pana Hanuše z Kolowrat, seděním na Krašowě, a pana Beneše z Kolowrat, seděním na Ročowě, od nás s obú stranú vydaných. A jestliže by kto buďto s hradu, s města neb s tvrze vedle nálezu a opravcí neodčinil druhé straně: ten aby čest a vieru ztratil neb propadl, a k tomu aby zbaven byl všech svých statkóv movitých i nemovitých i všech svých úřadóv, a z země vyhnán byl; a obě dvě straně, kdež by takového převěděly nebo jeho stavily, a jeho k odčinění, což by bylo naň seznáno, přivedli pod týmiž pokutami jakožto toho příměřie státi, tehda pán toho služebníka má to druhé straně listem svým dáti věděti na najbližší jich posádku týden napřed; a v tom týdni nemá druhé straně škoditi, ani od nich na sě péči mieti. Také kněžie s obú stranú aby měli bezpečenstvie od obú stranú jeti neb jíti z posádky na posádku; a zvláště ti, kteříž by jeli k tomu sněmu, nebo o to pracovali. Také sme svolili obě straně, aby silnice byly svobodny, a ižádný na nich nepřekážel. Pakli by kto překážel a s tiem popaden (byl), nad tiem mají pomstiti vedle zákona Božieho a viny jeho. Toto ještě přidáváme: byli-li by kteří kteréhožkolivěk stavu, rytieřského, kněžského neb robotného v této zemi České, jehož Pane Bože rač ostřieci, ježto by sě volně vytrhnúc, nechtěli přijjeti buďto té výpovědi, kteráž by sě stala od mistróv a od kněží, kteřížto mají svedeni býti jednostajně, anebo těch dóvodóv, kteříž by byli jim dovedeni obyčejem svrchu psaným, anebo někto z nich přijieti nechtěl: proto ti, kteříž sú strany jeho neb jich, nemají své viery křesťanské a cti a jiných základóv svrchu psaných ztratiti. Ale (kto by) těm, kteříž to což svrchu psáno stojí přijmú, sobě pomoci na takového svévolníka nechtěl: takový by také pro to nepomoženie podlé své moci, svú vieru křesťanskú a čest a jiné základy svrchu psané ztratil. A ta pomoc aby šla podlé každého řádu a stavu. Kteréžto všecky věci svrchu psané my svrchu psaní každý z nás slibujem ctně pod základy svrchu psanými zdržeti s pomocí Boží beze všeho přerušenie. A tomu na svědomie a pro zdrženie svrchu psaných věcí, pečeti naše vlastnie s naší dobrú volí i s přiznáním k tomuto listu sme přivěsili. Datum et cetera anno domini M°CCCC°XXVII.