Král Zikmund odpovídá Oldřichovi z Rožmberka, který mu napsal,1 Oldřichův list je deperditum. Zřejmě se jedná o tentýž Oldřichův list, který je zmíněn v jiném Zikmundově listu se stejným datem (viz regest).
že on s ostatními českými katolickými pány z Čech2 Zikmund hovoří nejprve o listu Oldřicha v singuláru, později ale mění oslovení na plurál. Z toho vyplývá, že osloven není pouze Oldřich, nýbrž celá katolická strana české šlechty jakož nám píšeš, že ste ty úmluvy proto učinili
.
uzavřel zdické úmluvy s husity3 Jedná se o dohodu, kterou ve Zdicích uzavřely husitské strany na jedné straně a část české katolické šlechty na druhé straně. Dohoda zřejmě nevyústila ve zpečetěnou smlouvu a ve skutečnosti zůstala nenaplněna (AČ III, s. 248–251, č. 33 česká verze; Siegl 1919, s. 51–56 německá verze; k tomu viz Macek 1958; Šmahel 1993-III, s. 156–157; Šmahel 2002-II, s. 1332–1333; Kavka 1998, s. 126–127; Čornej 2000, s. 340; Coufal 2012, s. 195–196).
jen proto, že se nemohou postavit viklefistům Wyklefom
na odpor. Jinak ale bude jednat vždy jako Zikmundův služebník a vždy bude poslouchat jeho rozkazy. Zikmund se k tomu již podrobně vyjádřil ve svém jiném listu.4 Viz regest.
Král přikazuje a radíme i přikazujem
Oldřichovi, aby řečené úmluvy neuváděl v život, a aby k tomu přiměl i další své věrné. V opačném případě zneuctí Oldřich navždy svoje jméno i jméno svých potomků. Král Zikmund by toho velmi litoval, a proto znovu žádá i prosíme opět
Oldřicha, aby to nedělal. Ujišťuje ho, že na 25. listopad 1424 den svaté Kateřiny
svolal všechny kurfiřty a další knížata, hrabata a říšská města do Vídně (do Wiednye), kde se má projednávat zejména česká záležitost a pomoc jeho českým věrným.