Já Jan z Vražného vyznávám tiemto listem všem nynějším i budúcím, že jsem vězněm a vězenie slíbil i slibuji urozenému panu Oldřichovi z Rozmberka a mám a slibuji pode ctí a pod věrú postaviti se jemu panu Oldřichovi ten den na svatého Václava najprv příštieho na Crumlově na hradě v jeho moc; a bylo-li by, že by mi se dřéve toho roku svrchu psaného kázal postaviti, tehda ve dvú nedělí najbliších po jeho napomenutí mám a slibuji se postaviti pod slibem svrchu psaným na tom hradu svrchu psaném, pakli by Crumlov v té mieře byl ztracen k nepřáteluom, tehda kdež mi kolivěk svrchu psaný pan Oldřich káže se postaviti na jeho zboží v jeho moc, to mám učiniti a slibuji pode ctí a pod věrú slibem svrchu psaným; a toho vězenie nikakéž nemám prázden býti, leč mě pan Oldřich svrchu psaný sám z úst propustí a tento list mi zase vrátí. A my Vítka ze Rzavého, tehdy purkrabie na Chúctníce, Čeněk z Klinstajna seděním v Polance, Jan ze Skopytec, Petr z Dvorce, Petr z Dubu, za Jana z Vrazného nahoře psaného rukojmie, všickni rukú nerozdielnú slibujem dobrú naší věrú beze vší zlé lsti pod pěti sty kop grošov dobrých střiebrných rázu pražského, že to vše, což o něm svrchu psáno stojí, Jan z Vražného nahoře psaný splní a zdrží úplně. Pakli by toho neučinil, tehda jsme pět set kop grošov střiebrných základ napřed psaný propadli, kteréž máme, dlužni jsme a slibujem platiti a plniti v jednom měsieci po napomenutí pana Oldřicha najbližšiem penězi hotovými. Pakli bychom toho neučinili, tehdy, když bychom najprv upomenuti byli ode pana Oldřicha předepsaného listem neb poslem jeho, beze všech vomluv a všelikakého prodlenie my všichni rukojmie napřed psaní mámy a slibujem každý sám svým životem s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma každý vjeti aneb každý miesto sebe muož poslati panoše řádu rytieřského do města Crumlova, pakli by to kterak ztraceno bylo k nepřátelóm, jehož Bože nedaj, ale do města do Třeboně do domu ctného hospodáře, kdež by nám od často psaného pana Oldřicha listem neb poslem jeho bylo pokázáno, v to obecné leženie, kteréž země česká za právo jmá, a tu mámy ustavně ležeti a odtud na nižádné právo nevyježděti ani kterakkolivěk vyniknúti, jeližbychme skutečně to vše učinili, což jest předepsáno. A když by minule dvě neděli od napomenutie k tomu ležení rovně pořád čtúc, ležme my neb neležme, a když bychme my všech věcí napřed psaných nesplnili skutečně, tehda ihned často psanému panu Oldřichovi dávámy tiemto listem plnú moc i právo pět set kop grošov předepsaných vzieti v křesťanech neb v židech na naši všech škodu společnú i na naše zbožie, i všecky škody pro to naše nesplněnie kterakkolivěk vzaté, dobrým svědomím ukázané, zaplatiti slibujem i předepsanými pěti sty kopami penězi hlavními, z leženie nevycházejíc ani kterakkolivěk vynikujíc, penězi hotovými. A umřel-li by kto z nás předepsaných v tom času, tehda my živí zuostalí v jednom měsieci najblišiem, ote dne smrti jeho rovně pořád čtúc, k sobě v též rukojemstvie jiného tak dobrého a tak movitého slibujem přistaviti a list v táž slova jakožto tento list jest obnoviti pod ležením předepsaným. A protivil-li by se kto z nás předepsaných v čem tomuto listu, to má býti proti jeho cti i vieře, ale ne ku pohoršení tohoto listu. A ktožbykolivěk tento list měl s dobrú volí pana Oldřicha předepsaného, ten má úplně túž moc i též právo ke všem věcem předepsaným jakožto on sám. Tomu všemu na pevnost i jistotu my všickni, jistec i rukojmie předepsaní, pečeti své vlastnie s dobrým vědomím naším přivěsili jsme k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna Božieho tisíc čtyřstého čtrmezcietmého, ten den na Letnice.