Papež Martin V. uděluje kardinálu knězi tit. sv. Klimenta a apoštolskému legátu Brandovi de Castiglione, který byl vyslán do Království českého a jiných zemí kvůli obraně víry a k vykořenění husitské a viklefské hereze, následující pravomoci facultates: může apoštolskou autoritou napomenout kohokoliv z církevních a světských osob, také mimo stanovenou dobu jeho legace, aby nepodporovali veřejně či skrytě řečené heretiky; ty osoby, které neuposlechnou jeho výzev a napomenutí, může, pakliže nebudou dosažitelné, veřejným prohlášením předvolat, aby se v určitém stanoveném termínu k němu osobně dostavily k výslechu, tak jak vyžaduje soudní spravedlnost; proti těmto osobám i vůči jejich přívržencům může vést soudní spor a nakolik to bude nutné, může ho vést přísněji a vyhlašovat tresty; pakliže by toto osoby patřily mezi velmože, knížata a jiné mocné, může jim odejmout jejich knížectví, dominia, provincie, města a pozemky, které drží, toto odejmutí veřejně vyhlásit, uložit jim trest církevního interdiktu a povolat proti ním světskou pomoc kteréhokoliv z panovníků, vévodů, knížat a jiných věrných osob, a také je může trestat jinými církevními tresty a právními prostředky; navíc také může všechny i jednotlivé šlechtice, rytíře i další, kteří jsou zavázáni podporovatelům uvedených heretiků přísahami věrnosti, člověčenstvím, povinnostmi či jinými způsoby, osvobodit a z těchto přísah uvolnit; dále může nařídit církevním prelátům a farářům, aby veřejně vyhlásili ve svých kostelech všechny přívržence heretiků za exkomunikované, za svatokrádežníky a za pronásledovatele křesťanské víry, a ať se jim všichni přísně vyhýbají, dokud by nedosáhli od papeže milost absoluce; dále může činit vše, co bude do budoucna považovat za správné pro obranu víry a vykořenění zmíněné hereze v Království českém a jiných zemích.