Císař Zikmund dává Menhartovi z Hradce (urozeného Menharta z Hradczie věrného našeho milého) věno zemřelé Elišky z Hradce (urozené Elssky z Hradcze), vdovy po Arnoštu Flaškovi z Pardubic (Arnosstowy Fflasskowi), v hodnotě 500 kop, které jí dříve její manžel zapsal a nechal zanést do zemských desk ve vesnicích Raná (Rane), Vojtěchov (Woytiechowie), Pokřikov (Pokrzikowie), Kladno (Kladnee), Miřetín (Mirzetinie) a Perálec (Perarczi) s dvory, platy, poli, všemi svobodami a vším příslušenstvím. Toto věno a veškeré jiné zboží řečené Elišky připadlo po její smrti Zikmundovi. Menhart a jeho dědicové mají zboží držet a užívat se stejnými právy jako dříve Eliška, nikoliv však na úkor práv jiných osob. Práva zaručená touto listinou má mít i kdokoliv, kdo ji bude držet s vědomím Menharta anebo jeho dědiců. Dále Zikmund přikazuje zemskému sudímu, komorníkovi, dalším zemským úředníkům a především zemskému písaři Českého království, aby tuto listinu zanesli do zemských desk a Menharta tak uvedli v držení zboží.