Císař Zikmund oznamuje Oldřichovi z Rožmberka, že v Chebu jednal s kurfiřty s kniežaty volenci o některých záležitostech království, jak už Oldřich ví. Přitom věnoval pozornost nejen naléhavým záležitostem některých knížat pilnosti naše k některým knížatóm, nýbrž také záležitostem svého Českého království (věci také královstvie našeho czeskeho), a velmi horlivě jednal i o nich. Přitom se dohodli na některých věcech a na něčem zuostali, které chce nyní oznámit Oldřichovi a všem ostatním českým pánům, aby i oni přispěli svou radou vás toho všech vuobec chcem zpraviti, aby všichni radili, kterak ty věci k konci vedeny mají býti.

Navíc se nyní v Čechách stalo mnoho nového, co by mohlo vést k novým zmatkům a způsobit mnoho špatného k tomuť také mnohé nové a divné věci v zemi postávají, jenž sě pohřiechu k búřkám chýlé a ke mnohému zlému všie zemi mohly by přijíti, pokud tomuto vývoji nebude včas zabráněno jakžby tomu záhe nebylo odoláno. Proto se Zikmund musel vrátit z Chebu o něco dříve a mnohé záležitosti země musel nechat mimo svou pozornost.

Proto Zikmund se svou radou dospěl k závěru i zdáloť sě nám a radě našie, že kvůli těmto a jiným potřebám jeho Českého království by měl být co nejdříve svolán všeobecný zemský sněm sněm obecný), aby se jednalo o míru a obecném blahu. Zikmund žádá a přikazuje Oldřichovi, aby přišel na tento zemský sněm na příští svátek Panny Marie o Matcie Božie najprv příščie 8. září do Čáslavi.1

Místní název Čáslav se nachází na razuře. Slovo je nadepsáno mírně nad čárou, protože původní název místa byl kratší. Téměř jistě ji lze ztotožnit s Prahou. Nakonec byl sněm skutečně přesunut do Prahy, viz Zikmundův list Oldřichovi z 5. září 1437 (viz regest).