Oldřich z Rožmberka a Přibík z Klenové uzavírají mezi císařem Zikmundem na jedné straně a knězem Bedřichem ze Strážnice a purkmistrem, konšely a celou obcí Tábora (obcí hory Tabor) na straně druhé dohodu, která obsahuje následující body:

1. Kněz Bedřich a zmíněná obec nesmí být násilím odváděni od božího zákona aby ... od zákona božieho mocí nebyl tištěn i s tú obcí. Jen pokud někdo předloží důkaz z Písma, že zastává něco, co je v rozporu s božím zákonem a Písmem proti písmu neb zákonu božiemu držel, musí tento omyl napravit.

2. Císař Zikmund osvobodí město Tábor spolu s městem Sezimovo Ústí (město Usstie) s jeho vesnicemi a veškerým příslušenstvím od právních nároků dědiců od dědicóv vysvoboditi a připojí město Sezimovo Ústí i s majetkem po léta mu náležejícím k městu a tomu městu, jenž slove Tabor, to město Usstie i s tiem příslušenstvím přidati, kteréž k Usty příslušelo jest od starodávna Táboru.1

Poslední věta chybí v edici AČ III, s. 450, č. 23.

3. Během šesti let nebudou konšelé jmenováni císařem Zikmundem nebo jeho úředníky, ale samotnou obcí nebyli sázeni ... aby sami sobě sadili. Po uplynutí této lhůty jmenuje císař Zikmund nebo budoucí český král konšely, přičemž se vzdá nároků, na které mají podle starých zvyklostí nárok podkomoří při jmenování nových konšelů práv těch, jakož obyčej mají podkomořie bráti při sazení conšelóv, aby nebrali.

4. Oni tj. Bedřich ze Strážnice a město Tábor nebudou císařem Zikmundem a budoucími českými králi nuceni k účasti na žádném vojenském tažení aby na vojny na nižádné nebyli tištěni. Pouze v případě, že by království bylo v nouzi zemi toho potřebie a ostatní města měla vyrazit do pole, pak mají poskytnout císaři Zikmundovi podporu podle svých možností. Především je dohodnuto, že během dvou let se nemají účastnit žádného tažení, s výjimkou tažení proti cizincům nebo pokud by království bylo v nouzi anebo potřebie vší zemi bylo.2

Ve smlouvě z 18. listopadu 1436 je doplněno, že Táborité nemusí táhnout ani proti určitým radikálním husitským hejtmanům, kteří se nechtějí podvolit císaři Zikmundovi.

5. Císař Zikmund má jim udělit oprávněné výsady práva řádná a slušná jim dal a potvrdit pečeť, kterou obecně používají; tu může císař navíc polepšit, pokud by chtěl svému městu prokázat laskavost pakliby co nadto ráčil přičiniti k té pečeti, kteréž obecně požívají, aby to ráčil učiniti jakžto městu svému.

6. Město Tábor bude císaři Zikmundovi a jeho nástupcům odvádět dávku ve výši pěti kop českých grošů na svatého Jiří 24. dubna a pět kop na svatého Havla 16. října, počínaje od příštího svatého Jiří.

7. Míry a váhy, která se nyní používají ve městě Tábor na trzích a ve kterýchž jsú v těchto měrách zastížení a byla dříve používána v Sezimově Ústí, budou zachovány. Císař Zikmund potvrdí městské knihy s dosud provedenými rozsudky a zápisy rozsudkové těchto časóv i zapisové.

8. Císař Zikmund jim udělí statky louňovického kláštera (Lunowskee zbožie) spolu se dvory, rybníky, lesy a veškerým příslušenstvím patřícím k louňovickému proboštství a zapíše na tomto majetku 2500 kop grošů. Císař Zikmund nebo budoucí český král může uvedené panství vykoupit, ale s roční výpovědní lhůtou, aby se mohly vybrat naturálie svrchky a výnosy požitky z rybníků a z obilí.4

Zástava louňovických statků byla realizována císařskou listinou 30. ledna 1437, v níž je uvedena zástavní suma 2400 kop grošů a jsou uvedeny také jiné majetky (viz 1437_01_30e).

9. Zmíněná obec přísahá věrnost a poslušnost císaři Zikmundovi, a pokud by to císaři nestačilo, učiní tak čestným zápisem mají sě ... zapsati zápisem hodným a poctivým.

10. Mají odevzdat všechny dědičné statky, které drží na základě holdování nebo podmanění buďto holdovnie nebo dobytá v Čechách, na Moravě a v Rakousích. Lze vybrat pouze aktuální svatohavelský úrok. Naopak majetky, které drží jejich služebníci zbožie, kterýchž jich služebníci požívají, má zůstat v jejich vlastnictví.

11. Obec nesmí nikoho svévolně utlačovat. Pokud by k tomu přesto mělo město důvod k tomu měli kterú vinu, bude postupovat pouze podle práva jako ostatní města v království. Stejně tak císař Zikmund nedovolí nikomu utiskovat tuto obec mimo tuto dohodu proti tomu, ktožby jě chtěl tisknúti mimo tyto úmluvy, ale bude jí nápomocen jako její pán jakožto jich pán pomocen býti a jich brániti.

12. Pokud s těmito ustanoveními budou obě strany souhlasit ač jich s obú stranú vóle bude, císař Zikmund potvrdí tuto dohodu svou majestátní pečetí (má svým majestátem ujistiti a utvrditi ).5

utrvrditi v orig. Poslední věta byla dopsána jiným inkoustem