Já Anna z Konice, někdy manželka paně Gindrzichowa Jewissowskeho dobré paměti, známo činím všem nynějším i budúcím, že sem s dobrým rozmyslem a s radú přátel svých jsúci zdráva, ješto sem to dobře učiniti mohla, dala sem a moci tohoto listu dávám urozenému panu Janowy z Wlassimie, vnuku svému, sto kop grošív dobrých střiebrných rázu pražského a čísla za každú kopu šedesát grošív počítajíce, na Niemczicziech na tom zboží, aby toho požíval, což k tomu slušie po mé smrti, dokudž svrchu psanému Janowi neb jěho dětom těch svrchu psaných sta kop nedádě aneb nezaplatili úplně až docela, a pod takúto výmluvú, ač by svrchu psanému Janowi neb jeho dětom dali porušník neb sirotci těch sto kop, aby svrchu psaný Jan, vnuk můj, neb jeho děti rybníky vylovili, kteréž by sobě nasadil, a obilé sobě sklidil k svému požitku, bez svrchu psaných poručníka a sirotkov příkazy. A kdož by tento list měl svrchu psaného Jana, vnuka mého, a neboli jeho dětí dobrú vuoli, ten bude měti též plnú moc i plné právo k tomu ke všemu což se v tomto listu píše. A toho na svědomí a pro lepší jistost svú sem vlastní pečeť přivěsila k tomuto listu svú dobrú vuolí, a připrosila sem urozeného pana, pana Pertolta z Lippeho, najvyššieho maršálka království Czeskeho, a slovutných panoší Gewle z Russowan, Stibora Hrdlo z Plenkowicz, Mikssika z Litowan, Zibrzida z Raczicz, Ondrzege z Tworzehraze, aby své pečeti vedle mé přivěsili k tomuto listu na svědomí, sobě i jich erbom bez škody. Jenž jest dán v Czerninye v sobotu před nastolenám svatého Petra léta od narozenie Syna božieho tisiecího čtyřistého a třidcátého prvního.