Já Jan z Krzemže vyznávám tiemto listem všem, tož jej uzřie neb čtúc slyšeti budú, že jsem smieřen a konečně smluven s slovutným Cunatem z Sulewicz seděním na Wintrbercze o ty o všecky róznice, nesnáze, nechuti, kteréž jsú koli mezi námi byly neb kterákžkolivěk vzešly zprvupočátka až do nynějšieho času, i o ta o všecka hubenie, pálenie, kteréž jsú byly mezi námi z vobú stranú, i lidí šacovánie, urozeným panem Janem z Blatné jakožto najvyšším ubrmanem i jinými ubrmany, slovutnými Petrem z Malowicz, Stiepankem z Czesticz, Przibikem Koczem z Dobrsse, tak že to vše mezi námi i mezi těmi, kteříž jsú vedle nás z vobú stranú v ty časy zašli, má umořeno věčně býti a potom budúcně ani nynie nemá zpomínáno býti ničímž zlým. Také ty vězně, kteréž jsme já jěště měl zavázané ke mně a k mým úředníkóm neb k bratru mému, ješto nejsú šacováni, ty všecky propúštiem i rukojmie jich. Pakli by to mezi námi neb mezi našimi lidi o to zniklo, tehdy máme z vobú stranú prositi Jana z Craselowa a Stiepanka z Czesticz, aby mezi námi to ohledali, a máme na nich přestati o to. A to já slibuji pode ctí a pod věrú zdržěti všecko, což se svrchu píše a nezdvihati ani zpomínati toho Cunatowi i těm všem, ktož jsú vedle něho v ty časy zašli věčně. A toho všeho na potvrzenie a svědomie což se svrchu píše pečeť svú sem vlastní přivěsil k tomuto listu. A my Petr Zahorka z Zahorziczie, Petr Rychart z Drslawicz, Jan z Malowicz, Przibika ze Lhoty, k prosbě statečného rytieře pana Jana z Krzemže podle něho pečeti své vlastnie přivěsili sme k tomuto listu pro dalšie a lepšie svědomie těch úmluv, jakož se svrchu píše neb se to jest před námi stalo a dalo. Dán a psán léta ot narozenie Božieho tisícieho čtyřistého čtrmezcietmého, ten čtvrtek na střědopostie.