Král Zikmund informuje Oldřicha z Rožmberka, který jistě rád slyší o Zikmundových úspěších, že je z Boží milosti zdráv a vše se mu daří. To, že se jeho cesta do Říma (Romam) po korunovaci v Miláně (in Mediolano) tak zdržuje tantum tardavimus
, je způsobeno pouze neshodami dissensio
mezi papežem Evženem IV. dominus summus pontifex
a koncilem v Basileji (cum sacro concilio Basiliensi), neboť papež sua sanctitas
chce koncil odložit a přesunout na jiné místo. S tím však nesouhlasí koncil ani Zikmund, protože to představuje nebezpečí pro celé křesťanstvo, a zejména proto, že Čechové Boemi
pozvaní na koncil mohou snadněji cestovat do Basileje než do Boloně. Proto Zikmund poslal papeži vzkaz nunciavimus
, že nepřijme císařskou korunu z jeho rukou, dokud ten neuzná koncil nisi ipso admisso concilio
.1 Srov. DRTA, s. 450–451, č. 267.
Protože se koncil neustále rozrůstá přílivem účastníků ze všech národů, je uznáván už Francouzským královstvím (regnum Francie), Španělským královstvím (in regno Hispanie) a Anglií (Anglici). Jeho pozice je natolik pevná sic se firmaverit
, že už nemůže být rozpuštěn, a existuje proto naděje, že nakonec bude pokračování koncilu nakloněn i sám papež speratur, quod ipse papa inclinabitur
. Zikmund odjede příštího dne, dá-li Bůh, do Sieny (versus Senas) a doufá, že se brzy s papežem dohodne na řešení zmíněných záležitostí pro consumacione rerum illarum
. Nezávisle na tom Zikmund ujišťuje Oldřicha a také Čechy pozvané na koncil, že koncil bude pokračovat ve své práci. Oldřich má přesvědčit Čechy, aby se zúčastnili koncilu; jistě se vrátí domů naplnění radostí cum gaudio ad propria revertentur
. Nakonec Zikmund zdůrazňuje, že Oldřich by neměl věřit nikomu, kdo by mu sděloval protichůdné informace a bránil probíhajícím jednáním. Pokud se tak stane, měl by se proti fámám ohradit a podat pravdivou zprávu. Zikmund doufá, že se brzy šťastně, se ctí a bez těžkostí cum honore et comodo
vrátí domů k Oldřichovi.