Císař Zikmund (Sigmund) nařizuje v očekávání, že se poté Židé tím ochotněji znovu přistěhují do Chebu (ze Eger), že všichni domácí Židé mají být po všechny časy osvobozeni od jakýchkoliv zvláštních daní a zatížení alle schaczung und beswerung
jeho nástupci, budoucími římskými císaři a králi stejně jako českými, a všech jejich úředníků. Proto nemají být chebští Židé zatěžováni poplatky, jaké bývají nařízené běžně jinde, nýbrž mají užívat svobod jako ostatní chebští měšťané, zavázáni jsou pouze k povinnostem doposud obvyklým, a to chebské městské radě a rovněž správci hradu v Chebu a nikomu jinému. Konečně Zikmund nařizuje radě a měšťanům Chebu chránit Židy, jejich práva a svobody pod pohrůžkou ztráty jeho milosti a nedopustit, aby byli nějakým způsobem poškozováni. Zikmund uděluje souhlas k dohodě o úplném opětovném usazení Židů mezi městskou radou a Židy k užitku města.
Zikmund sděluje, že kdysi radě a měšťanům Chebu povolil z pádných důvodů vyhnat v Chebu usazené Židy z města,1 Viz regest.
a že později, po svém návratu z císařské jízdy na koncil v Basileji (Basel in das heilgen concilium), chebským znovu povolil Židy a Židovky v počtu, jaký se jim zdá přiměřený, znovu přijmout, vydržovat je ve městě a skrze to vybírat jejich výnosy.2 Viz regest.