Arcibiskupové mohučský Konrád z Daunu (Cunrat zů Mentz), kolínský Dětřich z Mörsu (Dieterich zů Colne), trevírský Oto ze Ziegenheinu (Otte zů Triere erzbischove des Romschen richs) a falckrabě rýnský Ludvík III. Wittelsbašský (Ludwig pfalzgrave bi Ryne etc. und herzog in Peyern) oznamují městu Štrasburku, že římský král Zikmund (Sigmund Romscher etc. kung) se před nedávnem dohodl s polským králem Vladislavem II. Jagellem (kunig von Polan), litevským velkoknížetem Vitoldem (herzog Witolt) a řádem německých rytířů v Prusku (Dútschen herren von Prussen), a rozhodl se vytáhnout proti kacířům die ketzere und ungläubigen
do Čech (in dem lande zů Beheim) se svým vojskem z Uher (landen zů Ungern), věrnými z Moravy (Merrern), rakouským vévodou Albrechtem V. Habsburským (herzogen von Ostenrich), míšeňským markrabětem Fridrichem I. Svárlivým (marggrafen von Missen), vévody ze Slezska (herren usser der Slesien), a výše řečenými polským králem a litevským velkoknížetem na nadcházející svátek svatého Jana Křtitele uf sant Johanns tag baptisten nehstkomen
24. června. Dále sdělují, že je král nabádal, aby k tažení pohnuli i další města v Německu (andern stetten von Dútschen landen). Kromě toho je vybízí k tomu, aby na svátek svatého Oldřicha uf sant Ulrichs tag nehst
4. července poslali své zástupce do Frankfurtu nad Mohanem (gen Franckenfurt) kvůli projednání další věci, uvedené v jejich dalším listu.1 K tomu blíže dokument z 13. května 1423 (viz regest).
Von gots gnaden Cunrat zů Mentz Dieterich zů Colne Otte zů Triere erzbischove des Romschen richs erzkanzlere etc. und Ludwig pfalzgrave bi Ryne etc. und herzog in Peyern alle des Romschen richs kurfursten.
Unsern frúntlichen gruß zuvor. ersamen wisen gůten frunde. wir lassent uch wissen, das uns der allerdurchluchtigst fúrst und herre herr Sigmund Romscher etc. kung unser gnediger liebet herre enbotten und verkunden hat2 verkundet hatt.
lassen, wie daz er den kunig von Polan und herzog Witolt mit den Dútschen herren von Prussen genzlich ubertragen und vereinet habe; und sie sien darnach uberkomen, das der vorgnant unser gnediger herre der Römisch kung mit sinen landen zů Ungern und Merrern und auch mit dem herzogen von Ostenrich den marggrafen von Missen den herren usser der Slesien etc. und die obgenanten der kung von Polan und herzog Witolt mit grosser mennige volkes und irrer maht uf sant Johanns tag baptisten nehstkomen in dem lande zů Beheim sin wollent wider die ketzere und ungläubigen und die zů vertilgen. und hat uns ermant, daz wir selbs mit unser maht uf denselben sant Johanns tag baptisten nehstkomen zů ime gen Beheim komen wollent, und daz wir auch úch und andern stetten von Dútschen landen söllen schriben und von sinen und der richs wegen ermanen daz ir auch mit maht uf den vorgenanten sant Johanns tag bi ime und anderm sime volke in Beheim wöllent3 wöllent.
sin. wann nů die zit hie zwuschen und sant Johanns tag kurz ist, und wir uch dazwuschent keinen tag verkunden4 První „n“ bylo napsáno omylem.
kundent zů uns zů komen uns von den sachen zů underreden: harumb so verkúnden wir úch dez obgenanten unsers gnedigen herren dez Römischen kúngs willen und meinung, als uns dann der obgenant unser gnediger herre der Römsche kung fúrbringen und verkúnden lassen hat5 hatt.
, uch darnach wissen zů richten und zů stellende. und begern an uch mit ernste, daz ir uch keine sachen daran lassent hindern6 húndern.
ir schickent ie auch uwer frunde und botten uf sant Ulrichs tag nehst zů uns gen Franckenfurt, als wir uch dann in eim andern unserm briefe geschriben haben. datum Boparten in vigilia ascensionis domini anno etc. 20 tercio.