Císař Zikmund uděluje bratrům Janovi z Kunvaldu (Johannes de Cunwald), podkomořímu jeho Českého království (regni nostri Bohemie subcamerarius), a Peškovi (Pessiko), oběma měšťanům Starého Města pražského (cives maioris civitatis nostre Pragensis), společně i odděleně milost, že mohou darovat, prodat nebo odkázat komukoliv s výjimkou duchovních osob všechno své movité i nemovité zboží, nacházející se kdekoliv, obsahující jakoukoliv věc a nazývající se jakkoliv, které v současnosti drží a v budoucnosti právoplatně získají, ať už společně nebo jednotlivě. V případě odkazu smějí jmenovat vykonavatele testamentu nebo zplnomocněnce. Dále Zikmund stanovuje, že každý, komu Jan a Pešek darují nebo odkáží jakékoliv zboží, nebo kdokoliv, kdo jedná jako vykonavatel jejich závěti nebo zplnomocněnec, má držet řečené zboží se stejnými právy jako tito bratři. Každý dar, prodej nebo odkaz jmenovaných bratrů má mít bez překážek stejnou právní váhu, jako by byl potvrzen podle práva a obyčeje zemskými deskami Království českého. Zikmund potvrzuje všechny dary, prodeje či odkazy řečených bratrů a stanovuje, že mají mít stejnou platnost ve všech svých formách a větách, jako by zde byly doslovně vloženy a zaneseny do zemských desk Království českého.