Král Zikmund vyznává, že si Jindřich Žito z Jivjan, purkrabí na hradě Přimda (per famosum Henricum dictum Zÿto de Zÿwÿan burggravium in Przÿmdda), získal jeho milost za prokázání věrných služeb a za úsilí, při kterém nešetřil své statky ani lidi. Zikmund již dříve zapsal Jindřichovi (dinoscimur obligari) sumu 1600 zlatých uherských florenis auri hungaricalium. Z této sumy připadá 500 uherských zlatých na půjčku, pro kterou Jindřich získal peníze od jistého Konráda (a Conrado in werd), 300 uherských zlatých je za Jindřichovy výdaje během cest za králem nostram seguendo celsitudinem a 400 uherských zlatých za koně, které ztratil ve službě Zikmundovi. Zbytek sumy představuje stavební náklady vzniklé na hradě Přimda. Zikmund tedy zapisuje deputamus et … proscribimus z královské moci v Čechách Jindřichovi z Jivjan 1600 zlatých uherských na hradě Přimda. Jindřich a jeho dědicové mají hrad držet se všemi městy, vesnicemi, vazaly, lesy, řekami a jezery, příjmy, užitky a vším příslušenstvím tak dlouho, dokud Zikmund nebo jeho nástupci, čeští králové, nevyplatí jak Zikmundovu starší zástavu na hrad Přimdu, tak sumu 1600 zlatých uherských zapsanou v této listině. Výplatu mají provést v hotovosti nebo zástavu kompenzovat jiným způsobem. Hrad Přimda má po dobu zástavy zůstat otevřen pro potřeby krále a jeho nástupců.