Já Racek ze Přestavlk, seděním v Chlumčanech, vyznávám tiemto listem všem obecně, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že sem na urozeného panoši Volkmara řečeného Had z Baběnic o ty věci, které jsú mezi mnú a mezi paní Margrétú, nevěstú mú, Janovú z Přestavlk, mocně přišel o to věno, kteréž jest měla na popluží u Přestavlciech. Tu jest vyřekl svrchu psaný Volkmar, že jí anebo tomu, ktož by měl též právo s její dobrú volí, šest kop grošuov platu sstúpil. a to rozdielně na svatého Jiří tři kopy grošuov platu a na svatého Havel tři, na svých lidech i na bratrových, jménem na Václavovi řečený Chrstačka, na Rehořovi, na Václavovi řečený Král, na Michalovi řečený Chudoba a na Ondřejovi řečený Nováček tu v Přestavlciech; kterýchžto lidí ona má anebo ten, ktož by měl též právo s její dobrú volí, požívati a úrok svrchu psaný s nich bráti. A já Racek svrchu psaný nemám jí na tom překážeti a mnú nemá jí ani tomu, ktož by měl jejic právo zapsáno, nic sníti v této mieře do desk ohledánie. Bylo-li by, že by ona viece měla než-li šedesát kop grošuov věna, toho jí mám polepšiti a doplniti. Pak-li by bylo méně, tehdy jí má toho ujato býti; ale vždy tak, aby ona své úplně měla. A to má ohledáno býti svrchu psaným Volkmarem z Baběnic, byl-li by živ; pak-li by jeho Buoh neuchoval, ale jiným dobrým urozeným panoší v tomto kraji. A ty svrchu psané věci já Racek svrchu psaný slibuji pode ctí a pod vierú držeti. A k tomu sem na svědomie prosil svrchu psaného Volkmara z Baběnic a Jana z Talmberka seděním v Dolejší Lukavici a Viléma z Přechovic, že jsú se mnú své pečeti k tomuto listu přivěsili na svědomie. Jenž jest dán léta od narozenie Božieho tisícieho čtyřstého třimezcietmého, ten den na svatého Víta.