Král Zikmund s radostí frölich und begirlich oznamuje všem svým věrným, že 22. listopadu 1431 am donerstag vor sanndt Katherein vstoupil do Milána a následně 25. listopadu am suntag, derselben heiligen sanndt Katherein tag do baziliky svatého Ambrože (in sanndt Ambrosius münster zu Meylan), kde byl korunován za přítomnosti italských arcibiskupů, biskupů, prelátů, knížat, hrabat, šlechticů a měšťanů auß Welischen lannden, jakož i vyslanců mnoha králů a knížat a pánů. Dále král sděluje, že se mu daří i v dalších záležitostech, a to díky Boží milosti a také díky pomoci a radám jeho syna a knížete, milánského vévody Filipa Marii Viscontiho Meylan, který vždy projevoval poslušnost králi a říši. Vévoda mu radil, aby se vydal na cestu do Říma (Rome) a přijal tam císařskou korunu das wir gerichtes für uns gen Rome, unser keiserliche krone volkümmenlicher czu enpfahen, zihen sullen. Milánský vévoda poskytne králi dostatečný počet svých lidí volkes a rytířů, kteří ho budou bezpečně doprovázet tam i zpět. Král Zikmund se v nejbližších týdnech přesune do Piacenzi (Platzentz), které leží po cestě do Říma, a tam se osobně setká s vévodou, s nímž definitivně endlich dojedná záležitosti týkající se korunovace. Král Zikmund bude své věrné informovat o následujících událostech, z čehož vznikne velká radost kvůli dosažené císařské hodnosti von sulicher eren und wurden euch und allen des riches getrewen billichen grosse freude zu nemen sein. Nakonec mají Zikmundovi věrní spolu s ním důvěřovat Všemohoucímu, že se Bůh ze své svaté milosti přizná k jeho záměru, a Zikmund se bude moci v krátké době kurtzlich vrátit ke svým věrným wider czu euch komen s radostí a ctí.1

Dále viz Baum 1993, s. 235–239 und Hoensch 1996, s. 376.