Já Chval z Chotče, purkrabie na Kostelci, vyznávám tiemto listem všem, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, jiez paní Kateřina, Štukova manželka, v tyto války pevně, jakož v tejto zemi běžie, přivezla ke mně na Kostelec truhlu zamčenú prosécí mně, abych ji v svém pokoji schoval a pravieci, že jest tu mé všechno dobré. A ta truhla stála je několiko let v mém pokoji. A když buoh nesnázi někaké mezi nimi neuchoval, tehdy Štuk přijev ke mné i kázal sobě tu truhlu vydati i pobral z té truhli, což v ní bylo, i peřiny. I takéť sem slyšel, byť on pravil, že by ho súsedé toho kraje zpravovali, že by ona někak neřádně bydlela. Račtež tomu nevěřiti, nebť jest ona v těch ve všech letech poctivě bydlila a já i s súsedy nic sme na ni neřádného neslyšeli ani na ni co nepoctivého věděli. Toho na svědomí pečeť svú k tomuto listu sem přitiskl.