Já Wilém z Hlussowicz vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúc slyšeti budú, že jsem prodal a moci tohoto lista prodávám puol dvora v Hlussowiczích, kteréhož jsem měl od ocsě svého, slovutnému Bernartowi také z Hlussowicz, bratru mému také vlastnímu, a panie Anně z Smržicz, manželce jeho, i jich erbom prodal jsem se všiem panstvím i příslušenstvím a právem, tak jakož sem sám držal, nic sobě tu panství ani vlastenství nezachovávaje ani svým erbom ku pravému dědictví s rolí oranú i neoranú, s lúkami, s lesy, s potoky, s pastvami, i se všiem příslušenstvím, tak jakož od staradávna přísluší k tomu puol dvoru za padesáte hřiven groší dobrých stříbrných rázu pražského a čísla moravského čtyři a šedesát groší za každú hřivnu počítajíc; a tak, že naprvním, na druhém neb konečně na třetím sejmě panském, když dsky zemské vo Olomúczi otevříny budú, slibuji jemu to ve dsky vložiti a vepsati a sobě z desk vyložiti a vypsati svým nákladem a svú práci. A to jemu slibuji osvoboditi před každým člověkem před křesťany i před židy. A my Mikuláss z Domamislicz, Jan Klaster z Zierzetina, Baress z Czihowicz, Siebor z Chudobína, Wawrzinecz Hajek z Podhají, Petrzik z Huzowi seděním v Bunyemiczich rukojmie jeho a zaň slibujem všickni ve spolek naši dobrú víru rukú společni a nerozdílnú za to za všecko, jakož sě svrchu píše. A jestliže by to kto nařkl právem duchovním neb světským, to jemu slibujem osvoboditi, tak jakož zěmě moravská za právo má. Pakli bychom toho neučinili, jehož Buoh nedaj, tehda inhed bez meškání, kteráž dva z nás rukojmí svrchu psaných budem od svrchu psaného Bernarta neb ode psaní Anny, manželky jeho, neb od jich erbúv napomenuta, jeden na druhého neukazuje ani sě jeden druhým vymlúvaje, mámy a slibujem vjeti a vléci neb každý z nás miesto sebe poslati panoši řádu rytieřského s jedním pacholkem a se dvěma koňoma v pravé a vobecné ležení do města Olomúcze v dům ctného hospodáře, tu kdež nám od svrchu psaného Bernarta neb ode paní Anny, manželky jeho, nebo od jich erbúv bude ukázáno. A když by čtrnáste dny pominulo čtúc od prvního napomenutí a my jim jesče neplnili ani osvobodili, tak jakož sě svrchu píše, tehdy inhed druhá dva z nás rukojmí, kteráž dva budeva napomenuta od svrchu psaných našich věřitelúv mámy a slibujem vjéti a vléci neb každý z nás miesto sebe poslati v též ležení do téhož města a k témuž hospodáři tiem vším právem a obyčejem jako první dva ležáky, a tak slibujem učiniti až do posledních dvú rukojmí, až toho ležení náš všech šest rukojmí s tolikéž pacholky a se dvanásti koňmi slibuje i nemámy vyjeti ani vychoditi žádným právem ani kterým obyčejem dokovadž bychom těch věcí svrchu psaných nesplnili a nedokonali, tak jakož sě svrchu píše i se všemi škodami, kteréž by naši věřitelové často psaní pro nesplnění a nedokonáni věcí svrchu psaných, kterak kolivěk nakladajíce vzali ješto by je dobrým svědomím ukázati mohli bez přísah a bez věrování úplně a docela. A ktož by tento list měl s našich věřitelúv často psaných dobrú vúli, ten má též právo i túž moc ke všem věcím svrchu psaným jako oni sami naši věřitelové. Tomu všemu na potvrzení a pro lepší jistotu a svidomí sic my jistec a rukojmie svrchu psaní své jsmy vlastní pečeti s našim dobrým vědomím přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán a psán v Olomúczi léta Buožího narození tisíc čtyřsta třidsatého sedmého, v tu neděli na svatého Michala.