My, Mikeš z Labúně, purkrabie toho času na Veliši, Čeněk z Janovic, purkrabie na Bydžově, Aleš z Húně, Václav Pšenička z Slúpna, Pertolt z Ratěnic, Jan z Slúpna, Václav z Kněžiček, Machek z Janovic vyznávámy tiemto listem etc., že jest slovutný panoše Jan Ohniščko z Smydar s dobrým rozmyslem dobrovolně vyznal jest před námi, že jest dlužen jistého spravedlivého dluhu puol druhého tisíce kop gr. dobrých, střiebrných rázu praž. slovútnému Kunšovi z Křiečova a Boharynkovi z Chotělic i jich dětem, a ten dluh svrchupsaný spravedlivý, tociž puol druhého tisíce kop, jim zapisuje tu na svém zbožie v Smidařích, ve Lhotě Smidařské, ve Mstihněvi na dvořích poplužniech s dědinami, s lukami, s kopci, s lesy, s lučinami, s řekami, s potoky, s štěpnicemi, s nábytky se všemi movitmi i nemovitými, kteréž mohú jmenem jmenovány býti, s platem ročním, s kmetcími dvory, s jich dědinami, s mlýny, s robotami i s jinými všemi poplatky s podaným (sic) kostelním i s tiem se vším etc., a to jest před námi vyznal, že jest chtěl rád ten svrchupsaný dluh na zbožie svrchupsaném dlužníkóm svým svrchupsaným ve dsky zemské vložiti, zapsati a osvoboditi, a poněvadž desk v té míře nebylo v zemi, i učinil jest jim a mocí tohoto listu činí takovúto pevnost a jistotu na to zbožie, tak jakoby jim to dskami zemskými zapsal, pakliby dsky zemské byly otevřeny, tehda má jim to svrchupsané zbožie ve dsky zemské vložiti a on Kuneš a Boharynka mají je držeti a jeho požívati, prodati, směniti, dáti, zastaviti a učiniti s tiem, jakžby sě jim najlépe hodilo a líbilo. A také jest to před námi vymieněno, jestliže by Kunše a Boharynky a jich dětí buoh neuchoval, tak žeby zemřeli dřiev než svrchupsaný Ohniščko, tehda jemu milost sě má státi, aby on toho prázden byl, a list tento dále by moci viece neměl. A také viece jest před námi svrchupsaný Ohniščko vyznal a přísně pověděl pod svú křesťanskú věrú, že jest toho svrchupsaného zbožie žádnému živému člověku ižádným kusem nezavadil ani zapsal a zvláště ani nebožce Mikšovým dětem z Úlibic, než s Mikšem nebožcem byla sva sobě sama zapsala spolek kromě všech dětí jeho i mých vymienivše, že ty mezi námi v tom zapsání spolčiti nemají ; a proto sem to já Ohniščko byl vymienil nechtě s jeho Mikšovými dětmi spolčiti, že on jich měl v ty časy drahně a já žádného, a když sem svrchupsaného nebožce Mikšíka přebyl, tehda mé svrchupsané zbožie dále žádného závadné nenie, než což sem teď tiemto listem a zápisem zavadil přátelství svým najmilejším svrchupsaným. L. b. MCCCCXXVII^o, ten úterý po sv. Stanislavu.