Anonym informuje [na základě ústní zprávy Matěje Húsníka (Mathias Husnick) dané Plzeňským již ve středu po Božím těle an mitkten nach Gotzleichnamstag anno et cetera XXXIIIIo] 2. června o tom, že v neděli po Božím těle an suntag nach Gotzleichnamstag 30. května se utkalo vojsko Prokopa Holého des Procopi a sirotků der waisen heer s vojskem panské jednoty die herren mit den hussen. Páni v bitvě zvítězili a všechny buď pobili, nebo zajali. Uprchlo na 500 Vc nepřátel. Vítězům připadly všechny nepřátelské vozy, pušky i stany i vše vybavení a zásoby, které měli. Husité se již nevzmohou na mocné vojsko.

Také před vytáhnutím do pole se páni rozepsali do všech táborských a sirotčích měst allen steten auf der hussen seitten, vyzývajíce jich, aby přistoupili k jednotě a přiznali se k římskému králi Zikmundovi (dem kaiser), a pokud by tak neučinili, pak by je jednota k tomu donutila, neboť neodejdou z pole dřív, než by zabezpečili obecní mír: až pak budou všichni sjednoceni, pak chtějí zajet ke králi Zikmundovi a uvést jej do země zu dem lannd.

Také Mikuláš Krchlebec ze Zvíkova (herr Niclaus Richlawitz von Klingenwerg) vedl čelo vojska, přičemž vybral si lid svého pána a nejstarší z Plzeňského kraje (ausz Pilsnar Kraisz), pak z lidu Menharta z Hradce (die herrn Mänhartz von Newenhausz) a jiných pánů ander herrn, kteří se mu zdáli schopnými. Měli vozy šikovány v jedenácti řadách mit XI zeilen, a vojsko Prokopa Holého die hussen v šesti řadách mit sechs zeilen. Pak jednota unser přesunula čtyři houfnice vier puchsen do čela, a všecky ostatní poslala do křídel. Když se pak čelo jednoty unser setkalo s čelem táboritů der Thaber, tu jim vypálili do čela z předních houfnic. Potom trochu ustoupili, tvářící se, jako by bylo z pořádku, a uhnuli stranou, jako by chtěli z pole oddělit. Tu táborité die hussen na ně vypálili ze všech děl püchsen. Potom se opět Mikuláš obrátil proti čelu jejich vojska, a nařídil pánům na křídle, aby vystřelili do boku táboritů. Tehdy se ale Mikuláš obrátil a vzdálil se od nich kousek, jako by chtěl z pole ustoupit. Když to uviděli táborité, otevřeli svou vozovou hradbu, a pronásledovali je. Tehdy se ale Mikuláš se svými lidmi opět obrátil a zároveň s nimi do vozů vskočil, a tak dlouho se potýkal s nepřáteli, až jej uzavřeli do svých vozů. Díky tomu poté pomáhali lidem jednoty, kteří byli poblíž vozů, a to Menharta z Hradce, Oldřicha z Rožmberka (der von Rosenberg) a ostatních pánů, do vozů tím, že je do nich zdvíhali. Mezitím jednota udeřila proti nepřátelům, kácela při tom vozy jejich hradby tak, že mohli přijít jednotě na pomoc. Tím způsobem udrželi bitevní pole a porazili všechny nepřátele.

Také uvádí, že Žatec (die von Sacz), Louny (Lunn), Litoměřice (ein Lewtemerytz), Český Brod (Pehemischprott) i jiná města ettleich ander stet již přistoupila k panské jednotě, a v bitvě stála na jejich straně proti táboritům.

Také uvádí, že se bitva odehrála mezi Starým Kolínem (alten Choln) a Kolínem (jungen Choln) a Kutnou Horou (des pergs). Ihned po bitvě přivezli páni zajaté vozy mezi řady svých vozů a tam je sešikovali.