Jan Weyswasser (Johanni Weyswasse), rektor farního kostela ve Velvarech (rectori parrochialis ecclesie in Welwar), žádá papežský stolec, aby nařídil papežské kanceláři expedovat listinu na základě své starší žádosti o provizi na arcijáhenství v Olomouci (archidiaconatu ecclesie Olomucensis), jehož roční důchod nepřevyšuje sedm hřiven stříbra, a roční důchod kostela ve Velvarech nepřevyšuje 18 hřiven stříbra. Svou nynější žádost zdůvodňuje následujícím způsobem: před časem mu udělil papežský stolec novou provizi na zmíněné arcijáhenství s datem 15. července 1420 sub data id. Julii pontificatus sui anno tercio
, o kterou žádal, neboť zmíněné arcijáhenství nabyl řádnou autoritou.1 Viz regest.
Přestože byl ve věci expedice provizní listiny vyslán posel s penězi, s platným pověřením, a doklady byly by předloženy v patřičném čase, je velmi pravděpodobné, že tento posel, který se po svém odchodu z těchto zemí ke kurii nedorazil, byl zajat viklefskými a husitskými heretiky v Království českém (in regno Boemie) a poté tam také zemřel. Listina zatím nebyla, jak se lze domnívat, vyhotovena. Zmíněný Jan Weyswasser byl však okraden o jiné majetky zmíněnými heretiky, a tak ať neztratí na účinnosti jeho milost kvůli uplynulému času nutnému k expedici listiny, žádá, aby s přihlédnutím k výše řečenému bylo nařízeno papežské kanceláři expedovat listinu na základě původní petice bez ohledu na uběhlý čas od podání supliky lapsu temporis … non obstantibus…
.
Papež Martin V. schvaluje supliku bez výhrad Fiat ut petitur O.
.
B. p. Dudum Stas vra sub data id. Julii pontificatus sui anno tercio dev. vestro Johanni Weyswasser, rectori parrochialis ecclesie in Welwar Pragensis diocesis, cuius fructus etc. decem et octo marcharum argenti … valorem annuum non excedunt, de archidiaconatu ecclesie Olomucensis, cuius fructus etc. septem marcharum argenti simili extimacione etc., quem tunc ex collacione auctoritate ordinaria assecutus extitit, graciose concessit de novo provideri.2 Viz regest.
Et licet pro parte dicti Johannis ad Romanam curiam pro expedicione litterarum super huiusmodi nova provisione conficiendarum nuncius cum florenis et potestate sufficienti missus et diligencia facta in tempore fuisset, creditur tamen, prout verisimiliter presumendum est, quod ipse nuncius, qui post eius ab illis partibus recessum non comparuit, fuerit a Wicleffistis et Hussitis hereticis in regno Boemie apprehensus et tandem ibidem vita functus, interim super eadem concessionis gracia litteris minime confectis. Cum autem … idem Johannes bonis suis aliis per dictos hereticos spoliatus existit, quare supplicatur humiliter pro parte dicti Johannis, ne propter lapsum temporis de expediendis huiusmodi litteris super hoc editam ipsius concessionis gracie penitus frustretur effectu, iuxta constitucionem eiusdem Stis Vre quatenus attentis premissis prefatas litteras per cancellariam apostolicam iuxta tenorem peticionis etc. expediri mandare dignemini huiusmodi lapsu temporis ceterisque contrariis non obstantibus quibuscunque …
Fiat ut petitur O. Datum Rome apud s. Petrum decimo kal. Maii a. quinto.
In marg.: prothonotarius de Castellino – Conf. etiam num. 794