Já kněz Pawel z Anuzina sic, probošt kostela praskeho sic, ten čas farář jaromierziczky i svými budoucíma faráři jaromierziczkymy, vyznávám a známo činím tímto listem obecně všem vobec, kdož jej uzří nebo čtouce slyšeti budou, že jsou před mě přišli poctiví mudži moji a toho kostela Jaromierziczkeho vjerní milí, rychtář a konšelé i všechna obec z městečka Jaromierzicz strany mé, kteráž přísluší od davných časův k tomu kostelu jaromierziczkemu a prosili mě s pilnou snažností a žádostí, abych já jim a jich erbům a budoucím ku polepšení tej strany mé a kostelní toho městečka mně i mým budoucím farářům jaromierziczkym k vječné památce z mého a kostelního požitku milost a svobodu, kteréž jsou oni i jich předkové prvé neměli, ráčil dáti; a protož já nadepsaný kněz Pawel dotázav se s urozeným panem, panem Janem z Liechtenburka a z Cornsteina, panem podacím toho kostela jaromierziczkeho a s příznivou jeho radou dobrotivě a milostivě ty časy, ješto sem toho dobře mocen byl učiniti, jakožto já i moji předkové faráři jaromierziczti dobré paměti v té straně kostelní toho městečka Jaromierzicz to právo i ty požitky sme měli, že sme odmrť brali takú mírou, když jest který měšťan nebo jiný člověk z Božího dopuštění sšel a umřel a erbův po sobě neustavil, tehdy sem já a moji předkové svrchupsaní, nebo naši předníci podle milosti to zboží dědili s ženou toho člověka umrlého, a v tom mě ani mým předkům nadepsaným od žádného nebylo překážéno, ani která odpornost; a protož já uzřev mých a kostelních vjerných měšťanův svrchupsaných z Jaromierzicz pilnou prosbou a jich i jejich předkův ustavičnou službu, kterouž jsou mě i jiným farářům jaromierziczkym poctivě beze lsti chtivě ukazovali, i do dnešního dne ukazují, ten požitek a toho mého kostela jaromierziczkeho ode mě i od mých budoucních farářův jaromierziczkych složil sem i moci tohoto listu skládám, a takového zboží odemřelého bráti zruším a mně i mých budoucích farářův jaromierziczkych toho vječně odluzuji, také tu milost a svobodu jim a jich budoucích půčuji, dávám, dal sem moci tohoto listu ode mě i od mých budoucích farářův Jaromierziczkých vječně, že oni i jich budoucí jich zboží buďto za zdravého života nebo v nemoci každý jich buď žena nebo muž, mladý nebo starý vedle jich dobré vůle buď mnoho nebo málo, mohou dáti poručiti a odkázati přátelům neb příbuzným a s tím učiniti tak, jak se jim líbí neb zdá, bez všelijakých zmatkův a odporností, taky jestli že by se kdy přihodilo, že by žena nebo muž, starý nebo mladý, chudý nebo bohatý z Božího dopuštění bez kšaftů neb poručenství umřel a po své mrti erbův neostavil, tehdy ten nábytek a to zboží toho umrlého spadne a spadnouti má na nejbližší příbuzné přáteli toho umrlého, a oni se mají v to zboží a ten statek uvázati beze vší překážky a odpory, neb se já svrchupsaný kněz Pawel i mé budoucní faráři jaromierziczke toho práva. A tej odmrti v tom městečku Jaromierziczich, jakož svrchu psáno stojí, úplně vječně odsuzuji a slibuji za se i za své budoucí faráři jaromierziczke svú dobrú stálú víru beze lsti, to jim i jich budoucím ctně a stále zdržeti. A tej vjěci pro lepší potvrzení a jistotu svým plným vjedomím svou sem vlastní přirozenou pečeť k tomuto listu přivjesil a připrosil sem urozeného pána, pana Jana z Lichtenburku a z Cornsteina, pana podacího tohoto kostela jaromierziczkeho a poctivých kněží, kněze Waczlawa, faráře v Jemniczy, a kněze Herzmana z Jawornicze, faráře v Studene, a opatrných moudrých: purkmistra, konšelův i plné rady města znojemskeho a slovutných pánův: Jana z Kosnik, v ten čas purkrabie na Cornsteina, a Jana z Upolniessicz, že jsou také své pečeti vlastnie přivjesili k tomuto listu na svědomí svrchupsaným vjecem, jim i jich erboum bez škody. Jenž jest dán v Jemniczy leta od narození Božího tisíc tčtiři sta třicátého tčtvrtého léta, den svatého Waczlawa mučedlníka božího.