Král Zikmund (Sigmund) sděluje purkmistrovi, konšelům, měšťanům a celému městu burgermeistern, reten und burgern gemeinlich der stat Frankfurt nad Mohanem (zu Franckfurd) a všem ostatním říšským městům území Wetterau (und allen andern rich steten in der Wederaw), že mohučský arcibiskup Konrád (erwirdigen Conrat zu Mencze), kolínský arcibiskup Dětřich (Dyetrich zu Collen), trevírský arcibiskup Oto (Otto zu Trier erzbischove), rýnský falckrabě a bavorský vévoda Ludvík III. (Ludwig pfalczgraff bey Rine und herzog in Beyern), saský vévoda a míšeňský markrabě Fridrich (Friedrich herczog zu Sachsen und marggraff zu Myssen) a braniborský markrabě a norimberský purkrabí Fridrich (Fridrich marggraff zu Brandenburg und burggraff zu Nurnberg) k němu vyslali hraběte Adolfa Nasavského (den edeln Adolfen graven zu Nassaw), aby ho zpravil o jejich úmyslech. Kurfiřti se totiž chtějí osobně zabývat naléhavými záležitostmi křesťanské víry a Svaté říše římské, a proto se s ním chtějí setkat a tyto věci projednat. Zikmund jim skrze Adolfa odpověděl, že se s nimi rád setká, přičemž mají určit datum setkání. On sám je ochoten a připraven přijet do Vídně (Wienn). Zmíněná města se mají rovněž na tento sněm dostavit, aby tyto naléhavé záležitosti dovedli k dobrému konci. Proto je naléhavě žádá, aby se na výzvu kurfiřtů, ať už všech nebo alespoň části z nich, v určený termín dostavili ke králi a vypravili vlastní poselstvo ke sněmu, čímž si vyslouží jeho dík.