Kunát Kaplíř ze Sulevic, seděním na Vimperku (Vinterberce), uděluje všem měšťanům Vimperku i obyvatelům z předměstí právo volného prodeje jejich dědin, domů, louk, sedlišť, statků, zboží a všeho jmění, se svolením bratra Čáslava ze Sulevic a strýce Petra Kaplíře ze Sulevic, tou dobou pobývajícího v Uhrách na hradě v Kittsee. Rovněž uděluje všem obyvatelům právo svobodného odkazu. Při absenci závěti má být správou majetku pověřena městská rada, dokud se o movité i nemovité majetky nepřihlásí nejbližší rodinný příslušník. Pokud takový člověk nebude nalezen, konšelé jsou povinni vybrat ze svých řad dva zástupce, a ty ustanovit správci odúmrti na tak dlouho, dokud se neobjeví výše zmíněný dědic. Následující rok a den má být v kostelích a v době konání městských trhů vyvoláváno jméno zemřelého. Pokud za výše zmíněnou dobu nebude dědic nalezen, smí vimperští radní, po tom, co se postarají o případné dluhy a duši zemřelého, odumřelé majetky udělit kostelu anebo komukoliv jinému, pro obecné dobré města, a Kunát za sebe i své budoucí dědice slibuje, že tomu nebude nijak bránit, ale žádá, aby mu byly zachovány všechny poplatky. Ten, komu by připadly tyto majetky, musí být poslušen městu i svému pánovi; pokud by byl dědic shledán nezpůsobilým, musí do 1–2 měsíců majetky odprodat městské radě. Tyto svobody Kunát uděluje i třem přilehlým dvorům, Hartlovu, Šteflovu a Andrlovu, a též všem loukám a dědinám, které od pradávna k městu náležely. Dále vypočítává všem obyvatelům robotní povinnosti: dle potřeby mají orat zahradu před hradem, též mají sušit seno na louce nad prostředním mlýnem a beze škody na panském majetku ho odvézt; svézt mají též porost z lesa až ke třem mlýnům; mají povinnost zdvihat hradní a městskou bránu, bude-li to třeba; žádné jiné robotní povinnosti obyvatelé mít nemají, výjimku tvoří pouze doba válečného stavu a jiné vážné důvody, kdy se musí obyvatelé příkazům podrobit. Všechna výše zmíněná ustanovení se Kunát za sebe i za budoucí držitele zavazuje dodržovat; pokud by se protivil těmto nařízením, ztratil by svou víru i čest. Konečně, tento list má mít trvalou právní platnost, i pokud bude zničen ohněm, vodou či sežrán moly.
Vejm! jméno svaté a nerozdielné Trojice amen. Mysl lidcká vrtká, proto všech věcí paměť hyne kromě těch, kteréž by listy pevnými z dobrých lidí pečetmi byly utvrzeny. Protož buď všem známo, tak něnějším jakožto budúcím, že já Kunát Kapléř zu ! Sulevic seděním na Vinterberce, pán a dědic zbožie vinterberského, znamenav užitek poctivý a slepšenie budúcie dědictvie a zbožie mého tudiež na Vinterberce i mých budúcích, aby měštěné moji v městě Vinterberce i po nich budúcí snašnějě a pilnějě své dědiny, domy, chalupy, městiště i jiná jměnie svá tak v městě jakošto i v předměstí dělali, opravovali i slepšovali jakošto k dědictví sobě i svým budúcím, z dobrým rozmyslem i s svých přátel radú, zvláště s svolením bratra mého mlazšieho Časlava, vedle mne a se mnú dědice nedielného, i s povolením i ponučením našeho strýco milého, pana Petra Kapléře z Sulevic, ten čas v zemi Uherské seděním v Kečigi,dal jsem i mocí listu tohoto dávám týmž měštěnom i předměšťákom vinterberským i jich všem budúcím k věčnosti, aby dědiny, domy, lúky, sedliště, statek, zbožie, jměnie svá za svého života zdravého mohli vzdáti neb směniti, prodati i poddati řádem před konšely a mými úředníky, komuž by koli chtěli, jako své vlastnie mocně bez překazy všie mé i mých všech budúcích. Také kterýžkoli z nich napředpsaných měšťanov neb předměštákov ležal by na smrtedlné posteli, muož rozkázánie učiniti a kšaft před konšely neb súsedy neb přátely svými a svoj statek svrchní neb zpodní, movitý i nemovitý, odkázati i dáti, komuž by koli chtěl, buď odtud z města neb odjinud, svobodně. Pakli by umřel bez kšaftu vnáhle neb kdekoli smrtí kterúžkoli, tehdy konšelé budú jmieti plnú moc i právo v jeho statek se uvázati a ten zpravovati tak dlúho, až by opatřili, který by najblišší přietel jeho hodný byl kdežkoli, ješto by konšely uveden jměl býti do jměnie i v statek bez mé i mých budúcích všie odpory umrlého. Pakli by ne mohl tak brzo nalezen býti přietel najbližší, tehdy konšelé jmají z obecních zachovalých nebo z sebe dva vybrati neb kolikž budú chtieti, aby ti zpravovali jměnie a statek odumřeného tak dlúho, dokudž by přietel najblišší nebyl na lezen, na něhož spravedlivě ta otúmrl spadla jest. A to jmá býti voláno a hlášeno v svátky v kostelech a v trhy v třěch tu na Vinterberce i v okolních městech, aby ptán byl najbližší přietel umrlého, a to jmá státi do dne a do roka rovně počítajíc. A když by minul rok a den prostě ot umrlého, nebyl-li by žádný přietel optán v tom času, tehdy konšelé jmají moc i právo tu otúmrl, opatřiec dluhy, ač by které byly, i duši umrlého, obrátiti vedle rady obecních dobrých lidí na potřebu kostelní neb na obecné dobré toho města, a já ani moji budúcí na tom na všem, jakož svrchu psáno stojí, překážeti nejmáme pode ctí a pod vierú, takovú však výmluvú, aby v tom práva má ani mých budúcich i poplatci neminula, jakošto vstupné a sstupné, únos, oheň, vražda a jiné věci k těm podobné, kterýchžto nevypustiem z moci své i jiných po mně budúcich pánov. Také ten, komuž by bylo vzdáno, poddáno neb odkázáno neb na kohož by spadla otúmrl, jmá býti hoden pánu i městu; pakli by byl nehodný neb výpovědný neb kterakkoli zašlý, ač by žádal glejtu, pán, kterýž bude toho času, jmá jej vedle rady konšelskie glejtovati a ubezpečiti za měsiec neb za dva, aby v tom mochl odprodati, vypósobiti svú věc a svoj nápad bezpečněa a k svému požitku obrátiti bez mé i mých budúcích všie překazy. Ti také dvorové tři nad městem, Hartlóv, Šteflóv, Andrlov, i hamry jmají túž svobodu v témž vedle měšťanov napředpsaných. Lúky také neb dědiny odkúpené od města, kteréž od staradávna k městu slušely, ktož je koli držeti bude, slobodu túž jmá v nich a móž je dáti, odkázati bez mých práv pohoršenie i města, jakož napřed psáno stojí. Také aby tíž měštěné i jich budúci robotami všelikterými bezprávnými odte mne i od mých budúcích nebyli obtieženi, roboty jich spravedlné tuto vypisuji: Najprve zahradu před hradem orati jmají, kolikrát by bylo potřebie, lúku nad mlýnem prostředním jmají sušiti a zvézti tak řádem bez škody panské. Také les k mlýnom třem stavící pod město s pomocí těch okolních vsí, kteréž by slušely k těm mlýnóm, svézti jmají. Jmají také pomoci zdvihati, což by na hradě neb mostu kdy a kolikrát by bylo potřebie. Jiných všech robot oni i jich budúcí jmají prázdni býti, leč bych já neb moji budúcí v naši pilnú potřebu, jakošto u války neb v jiné příhody, jich z prosby žádali, k čemuž tehdy jmají se k prozbě naší v poslušenství dobrotivě okázati. A na tom na všem, jakož v tom listu psáno stojí, já i moji budúcí nejmáme jim i jich budúcím překážeti ani tiem hnúti věčně. Pakli bych já na tom překazil neb tiem hnul, učinil bych proti své cti i vieře, a moji budúcí učinili by z moci a bezprávně. Byl-li by také list tento kdy kterak pokažen ohněm, vodú, moly neb kterakkoli, nejmá své moci ztratiti. A na svědomie toho všeho i ku pevnému zdržení pečet svú a pečeti bratra mého vlastnieho již psaného Časlava i strýce našeho, pana Petra již jmenovaného, přivěsil sem a pro další paměť i jistotu připrosil sem, aby urozený pan Jan z Rozintála seděním na Blatné a opatrní súsedé moji, páni měštěné z Budějovic pečeti1 O přitištění pečeti je vydavatel mohl požádat blíže neurčitelným listem z roku 1424, viz regest.
své vedle našich přivěsili, kteréžto jsú přivěšeny k tomuto listu s naší dobrú vólí i s přiznáním. Jenž jest dán i staly jsú se tyto věci a dály na Vinterberce léta ot narozenie syna Božieho tisícieho čtvrtého sta čtrmezcietmého tu neděli před svatým Antonym.