Král Zikmund oznamuje Oldřichovi z Rožmberka, že obdržel jeho listy. Oceňuje, že Oldřich pozval tábority na svůj hrad Choustník (k sobě na Chusnyk), promluvil s nimi, poznal jejich záměry a na nich prozradil, a také se pokusil o smírnou dohodu a tak svú snažnost učinil, zda by mohl co dobrého zjednati. Zikmund děkuje Oldřichovi, že odmítl žádost táboritů o příměří a že jsú příměří na tobě požádali a že jsi jim toho povoliti nechtěl, toho jsme velmi od tebe vděčni.

Dále Zikmund chválí Oldřicha za jednání, která vedl s městem Písek (s Pieseczkymi) i s městy v jeho svazu a s jinými městy, která sě jich drží. Zikmund oceňuje, že správně zareagovali na Zikmundovy návrhy že jsú na to pěknú odpověď dali a vyjádřili ochotu přijít k němu pravíc, že by k tomu chtěli rádi jíti, kdyby si mohli být jisti svým životem by jedno hrdly svými bezpečnými před námi byli. Král neustále nabízel husitům, že jim odpustí všechny jejich skutky proti jeho osobě a garantuje jim bezpečnost, kterou jim mají poskytnout i kurfiřti a sousední říšská knížata. Oldřich může Písecké osobně ujistit o tom Zikmundovým jménem.

Zikmund chválí Oldřicha rovněž za to, že obeslal Pražany, ačkoli jejich odpověď ještě nedorazila. Zikmund vyjadřuje naději, že by se mohli vrátit do církve, pokud se chtějí chovat rozumně znad by sě mohli navrátiti, chtie-li pravého rozumu požívati.

Závěrem Zikmund také chválí Oldřicha za uzavření smlouvy o vzájemné pomoci a podpoře Plzeňského kraje, protože je to velmi užitečné pro obě strany.

Zikmund se také vyjadřuje k Oldřichově záležitosti, o které mu psal. Zikmund velmi lituje, že věc neproběhla tak, jak se s Oldřichem dohodl věz, že nám to milo není, že tvá věc tak před sě nešla, jakož jsme s tobú byli smluvili; nebyla to však králova vina a to sě nynie stalo bez našie viny. Každopádně nyní poslal do Vratislavi (do Wratislaui) důrazný list, aby Vratislavští Oldřichovi záležitost rychle vyřídili než jsme v nově opět do Wratislaui velmi přísně psali, aby tobě tvú věc pod naší milostí dokonali. Oldřich by proto neměl vůči Zikmundovi chovat žádný hněv; může se spolehnout, že vše bude tak, jak se dohodli.

Nakonec Zikmund odpovídá na Oldřichovu žádost, aby hájil jeho věc tak jakož nám píše, prosě, abychom tvú věc ohrazovali a patrovali etc.. Zikmund přiznává, že o Oldřichovi skutečně kolují různé pověsti věz že druhdy divné řeči o tobě jdú, ale on jim nevěří a vždy jim odporuje ale to vždy odmlúváme a nechceme věřiti a opravujem tvú věc; Oldřich by však měl dbát i na svou vlastní pověst jedno ty sám s své strany také oprav.