Císař Zikmund znovu osvobozuje Hrochovi z Údimi (famosus Hroch de Vdymie, familiaris et continuus commensalis noster fidelis dilectus) a jeho legitimním dědicům na jeho přání jeho dům na Starém Městě pražském s dvorem a příslušenstvím od placení berně, daní, sbírek a všech podobných břemen, avšak mohou být povoláni, a to obzvláště k noční i denní hlídce. Činí tak proto, že ho Hroch zpravil o tom, že během uplynulé války v jeho Českém království (in regno nostro Bohemie) ztratil listiny, které obdržel od jeho předchůdců, českých knížat a králů, a jež se týkaly osvobození domu na Starém Městě pražském (Ciuitate nostra Maiori Pragensis), který leží v blízkosti kostela sv. Haštala (prope sanctum Castulum) mezi domem Martina Talentaria (Martini Tanletarii) a domem „U seker“ (aput secures) Mikuláše řezníka (Nicolai Carnificis). Dříve patřil pánům ze Šternberka (Sternberg) a potom jej koupil Hroch od opata a konventu cisterciáckého kláštera Mnichovo Hradiště (Mnichowe Hradisscze). Hroch to dosvědčil prostřednictvím důvěryhodných svědků, kteří zmíněné listiny viděli. Zikmund prohlašuje, že dané osvobození platí bez překážek a navždy pro Hrocha a jeho legitimní dědice.