Papež Martin V. (Martinus episcopus et cetera) píše polskému králi Vladislavovi II. Jagellovi (Wlatislao Polonie regi). Oznamuje mu, že se již dříve rozšířila zvěst, že litevský velkokníže Vitold (Allexandri Litwanie ducis) posiluje nadějí české kacíře Boemos hereticos a chce je podporovat, čemuž papež nevěřil. Nyní je však rozechvělý údivem a bolestí, neboť zjistil, že zvěsti jsou pravdivé. Z toho důvodu papež napsal Vitoldovi a napomenul ho, aby se zdržel jakéhokoli spolčení, jednání a spojenectví s heretiky. Papež žádá Vladislava, aby nedovolil Vitoldovi upadnout do tohoto omylu, kterého se dopustil tím, že si myslí, že přivede zpět do lůna církve kacíře jejich podporou. Neboť tím se jen kacíři stanou odbojnějšími a zatvrzelejšími. Čímž by jen České království (regnum Boemie) uvrhl do větších zmatků a svárů. Pokud Vladislav nezakročí, pak bude sám v podezření, že Polské království (regno Polonie) podporuje kacíře. Tento názor podporují i další, jak se dozvěděl od hnězdenského kanovníka Martina (Martini canonici sancti Georgii in castro Gneznensi).