Císař Zikmund zastavuje svému věrnému Mikuláši Divůčkovi z Kladrub a jeho dědicům ves Veletov kláštera v Sedlci s nivami, rybníkem a vším příslušenstvím za 200 kop dobrých stříbrných pražských grošů. Činí tak na základě pilnosti, s kterou Mikuláš sloužil zemi a Zikmundovi jako svému pánu. Zikmund mu tedy chtěl prokázat vděčnost v naději, že mu Mikuláš ještě prokáže další služby. Zikmund dále stanovuje, že má Mikuláš užívat zastavené zboží bez překážek ze strany Zikmunda nebo jeho úředníků. Zikmund vyhrazuje sobě, svým nástupcům, nebo každému, kdo za to bude odpovědný, právo od Mikuláše či jeho dědiců za 200 kop grošů zastavenou ves i s příslušenstvím se čtvrtletní výpovědní lhůtou vykoupit, načež musí Mikuláš nebo jeho dědicové zboží ihned bez odporu vrátit. Zikmund dále ustanovuje, že má Mikuláš poddané zatěžovat pouze těmi dávkami, které mu právoplatně náleží, aby nedošlo k znehodnocení zastavených majetků. Mikuláš má dále povinnost podle starého práva platit Zikmundovi a královské komoře částku vyplívající z majetku vsi Veletov. Pokud Mikuláš tuto sumu vybere od poddaných, nesmí po nich chtít nic víc. Mikuláš nemá na nikoho útočit, respektovat každého v jeho právech a platit ze zboží právoplatné daně. V případě, že by se někdo postavil proti Zikmundovi, choval se vzpurně, nebo poškozoval zemi českou, musí Mikuláš proti takovým lidem pomoct na základě služby, která mu byla svěřená. Nakonec určuje Zikmund, že práva na ves Veletov udělená touto listinou, mají mít i ti, kteří na to budou mít od Mikuláše nebo jeho dědiců listinu.