Král Zikmund ujišťuje Oldřichovi z Rožmberka, který ve svém listu vyjádřil obavu, že se na něj Zikmund zlobí,1 Podle Rynešové (LOR I, s. 77, pozn. 3) se jedná o list Oldřicha Zikmundovi, který se dochoval pouze jako nedatovaný koncept. Rynešová s odkazem na Zikmundovu odpověď z 28. října 1425 (viz regest) ji datuje do října 1425. V listu z 28. října král Zikmund explicitně slibuje, že Oldřichovi později pošle podrobnější odpověď. Zdá se však, že Zikmundův list z 3. prosince je reakcí na jiný, ztracený Oldřichův list, neboť zmíněný dochovaný koncept neobsahuje všechny body, které Zikmund řeší v listu z 3. prosince (zejména nikoli usilování Pražanů o slyšení).
že k němu necítí žádnou zášť. Bylo mu však oznámeno, že Oldřich údajně uzavřel s nepřáteli tj. husity příměří na dobu jednoho roku že by do roka s nepřáteli příměřie jměl a že by to mezi tobú a jimi již bylo dokonáno
. Než si to ověřil a chtiece to úplně zvěděti a najisto přijíti
, Zikmund dočasně pozastavil záležitost Vratislavi tj. vyplácení peněžní částky zapsané Oldřichovi byli sme zatiem to v Wratislawi stawili
,2 Viz Oldřichův list Zikmundovi, který se dochoval pouze jako nedatovaný koncept a lze jej s největší pravděpodobností datovat do října 1425 (LOR I, s. 77, pozn. 3), stejně jako rekonstruované deperditum, viz regest.
kvůli které Oldřich vyslal svého posla Mrakeše z Radimovic (oč jsi byl Mrakssye svého poslal). Zikmund zdůrazňuje, že se s Oldřichem při posledním setkání dohodli, že Oldřich nesmí uzavírat příměří s nepřáteli bez Zikmundova vědomí, což ho těší. Proto Zikmund opět povolil platbu, takže Mrakeš může nyní kvůli tomu opět odjet s panem Jankem z Chotěmic a Vlašimi do Vratislavi a pak sme to zasě propustili, že Mrakess se panem Jankem po to zasě má jieti
.
Dále Zikmund reaguje na Oldřichovu zprávu, že Pražané stále usilují o slyšení a že se v této věci na něj obrátili. Král odpovídá na Oldřichovu otázku, jaké má být jeho stanovisko a co má Pražanům říci. Poradil se o tom se svou radou a došel k závěru, že rozhodnutí o slyšení nepřísluší jemu, ale pouze papeži Martinu V.. Jsou-li však Pražané ochotni k přátelskému slyšení, jaké jim Zikmund nabídl pod Visegrádem (pod Vissehradem), ať se obrátí na něj nebo na jeho zetě vévodu rakouského a markraběte moravského Albrechta V. (s osvieceným Albrechtem kniežetem rakuskim a markrabim morawskim, synem našim milým), do Vídně (v Wiedny) nebo do Korneuburgu (do Kornnewmburka), k čemuž jim vydá ochranné glejty. Tam by měli mistři obou stran smírně předložit svůj spor a Zikmund nebo Albrecht, nebo kdokoli jiný, kdo tam bude, bude vystupovat v roli rozhodce. Pokud však Pražané chtějí slyšení pouze podle svých podmínek, pak je král Zikmund připraven v této věci napsat papeži, aby Pražanům ve Vídni poskytl slyšení.
Nakonec Zikmund informuje Oldřicha, že nedávno zachytil několik listů, jejichž opisy posílá Oldřichovi. Z těchto listů totiž vyplývá, že Vilém Kostka z Postupic obdržel ochranný glejt kvůli schůzce v Brně,3 Z textu nevyplývá, od koho Vilém Kostka obdržel ochranný glejt.
na kterém se má jednat o výše uvedené záležitosti tj. o slyšení. Pokud by měla tato jednání přinést nějaký pozitivní výsledek, Zikmund by raději za to poctil Oldřicha než kohokoli jiného, a zvláště ne tak nehodného člověka tak lechkým lidem
jako je Vilém Kostka.